Hangár: Ocelot od DS Model

OcelotPo začátečnické sezóně 2003 strávené s EPP samokřídlem TORO 300 od Telinku bylo na čase poohlédnout se po novém modelu, který už bude vypadat jako opravdové letadlo. Od začátku „modelaření“ jsem tíhl k větroňům, a tak není divu, že nakonec zvítězilo kompozitové svahové házedlo Ocelot od DS Model.

Mezi jeho hlavní předností patří především vynikající letové vlastnosti a zcela nenáročné sestavení modelu. O nějaké stavbě nemůže být v případě Ocelota ani řeč. Pan Diblík jej dodává maximálně předpracovaný. Jediné, co musí jeho nový majitel udělat, je zabudování RC sestavy a vyvážení modelu. Tedy činnosti, které by měl zvládnout i absolutní laik.

Po pár dnech rozmýšlení jsem si nakonec vybral model v modro-bílé barvě, bez vztlakových klapek s trubkou pro zátěž a háčkem na střílení z gumycuku. Pokud mne paměť neklame, vyšla tenkrát (2003) cena někde okolo 3500Kč. Vzhledem k celosvětové popularitě Ocelota jsem na svůj kousek, přestože byl podzim, čekal téměř dva měsíce. Další dva měsíce čekání bych stěží přežil, proto jsem si pro hotový model dojel raději osobně.

K vlastnímu sestavení modelu nebylo potřeba žádné speciální náčiní. Vystačil jsem si s pájkou, mini-bruskou Dremel, vteřinovým lepidlem Flash, kleštičkami a šroubovákem. Pan Diblík dodává Ocelota s podrobným návodem. Při dodržení doporučeného postupu nedošlo k žádné komplikaci. Nejvíce času zabralo pájení kablíků a vybroušení laminátu ve špici pro RC sestavu. Její umístění a vlepení serv do křídel bylo poté otázkou pár desítek minut. Během dvou hodin byl model připraven k záletu. Přijímač Jeti REX5+, 3x servo HS-55, 3x blimp, baterie 4*720NiMh, přibližně metr servo kabelu a pár olůvek na dovážení – nic víc nebylo třeba. Celková váha osazeného modelu vyšla 548g, tedy téměř přesně podle doporučení výrobce.

Bydlím sice kousek od Bohnické skály, populárního to místa na svahování při západním větru, ale pro zálet jsem si vybral raději rozlehlou louku na chalupě na Vysočině. Nejprve jsem Ocelota zaklouzal, hned napoprvé letěl jako po kolejích. To mi dodalo odvahy a pro další lety jsem už použil gumycuk maxi. Dosahovaná výška odhadem 100+ metrů po výstřelu vystačila v ideálním případě na 2 až 3 minuty letu bez termiky. Po naložení doplňkové zátěže se citelně zlepšila pronikavost a opadání modelu. Když jsem po pár desítkách startů dostal Ocelota „do ruky“, posunul jsem po dive testu těžiště ještě více dozadu na 70mm od náběžky. Tenkrát jsem ještě neměl Altiho, takže veškeré posuzování dosažených výšek a rychlosti opadání bylo pouze subjektivní a dozajista zatížené velkou chybou.

Ocelot

Přes léto na Bohnické skále západní vítr často nefouká, proto většina letů proběhla na Vysočině. Létání z gumy má své nesporné kouzlo, ale když chybí zkušenosti pro udržení se ve slabé termice a letová doba se pohybuje okolo již zmíněných 2-3 minut, potom působí dost depresivně. Pokud to nosilo tak, že by létala i ona pověstná vrata, nebyl problém se udržet ve vzduchu i půl hodiny. To se mi ale za celou sezónu podařilo pouze třikrát. Navíc jsem po celodenním natahování gumycuku chodil domů jako z posilovny, naprosto vyřízený. Tenkrát jsem se zařekl, že každý další model bude již s elektromotorem. A zatím se mi to daří.

Ocelot Bohnice

Potom přišel podzim a létání na Bohnické skále. Zpočátku jsem měl trochu strach, ale stačilo Ocelota hodit do volného prostoru a dál to již šlo úplně samo. Hodinové lety nebyly výjimkou a jedinou vadou na kráse byla poněkud adrenalinová přistání bez klapek. Ale i ta jsem nakonec natrénoval.

Celkově jsem s Ocelotem nalétal hodně přes 300 startů na gumě a desítky hodin na svahu. Létá skvěle a lze jej pouze doporučit. Stavbu zvládne i úplný začátečník a dobře vyvážený model létá zcela nezáludně. Pokud nemáte v okolí vhodný svah a létání z gumy vás neláká, potom bych doporučil elektroverzi Ocelot-E, která má v porovnání s házedlem nový trup a upravené uchycení křídla. Na konci sezóny jsem Ocelota prodal, aby uvolnil místo svému nástupci, kterým se stal ION Pro od JP Models.

Pokud bych šel do Ocelota znovu, rozhodně bych bral verzi se vztlakovými klapkami a trubkou pro zátěž. Serva bych do křídel nelepil, ale usadil je do rámečků pro snadnou výměnu. Dal bych si hodně záležet, aby v náhonech nebyly vůle a byl bych na něho mnohem opatrnější. Sice je to kompozitový stroj, ale křídlo je tak křehké, že stačí kamínek při přistání a vzniklou rýhu stěží opravíte.

Signature
Související články:
Video: Ocelot E od DS Model

Komentářů k příspěvku „Hangár: Ocelot od DS Model“: 3


  1. 1 Bubák z Rakovníka

    Ty chlape jeden..máš dar reči..hezké počtení.Proč já vůbec kupuju RCrevue když na netu je toho ke čtení mnohem víc a lépe napsané.Jen tak dál..píšeš super.Jo a udělej si nějaké logo…Dám ti k nám na web,pro přímý odkaz.Dalibor.

  2. 2 PiNa

    Dalibore díky. Ikonku připravím a časem pošlu :-)

  3. 3 Ivo Michoň

    Dobry den chtěl bych si u Vas objednat ocelota a jak je cena .Diky

Přidat komentář






TOPlist