Já, legenda (I am legend) – zklamání roku?

O uplynulém víkendu jsem si v sobotu večer vyčlenil dvě hodiny na nějaký dobrý film. Pod vlivem všudypřítomných plakátů s Willem Smithem s troskami New Yorku v zádech jsem šáhl po filmu Francise Lawrence - Já, Legenda. Jediné, co jsem o filmu věděl, byl jeho rating na IMDB: 7,7 a jeho žánr: mé oblíbené sci-fi.

Udělal jsem si pohodlí a pln očekávání stiskl tlačítko play na svém DivX přehrávači. Film se slibně rozjíždí a úvodní dvacetiminutovka dává tušit, že by to mohla být dobrá volba. Hustá apokalyptická atmosféra, vylidněný New York pozvolna zarůstající divokou zelení, ulice zaplněné narychlo opuštěnými automobily, budovy zahalené do potrhaného igelitu, volně poletující hejna ptáků a prohánějící se stáda divoké zvěře. Do této husté atmosféry se ve svém červeném sportovním auťáku vřítí Will Smith s odstřelovačkou a svým věrným vlčákem na sedadle spolujezdce. Následuje efektní projížďka opuštěnými ulicemi a hon s jeleny. Celkem působivé.

Slušně rozjetý úvod však s přibývajícími minutami začíná pozvolna ztrácet rychlost. Jako vizuální podívaná je to dobré, ale stále schází to hlavní - příběh. Ten se sice postupně dozvídáme, ale pouze útržkovitě ze Smithových flashbacků a trvá několik desítek minut, než do sebe vše zapadne a divák pochopí, co že se to vlastně stalo.

Revoluční objev umožnil zkrocení zlého viru a jeho použití k léčení rakoviny se 100% účinností. Úspěšně byly očkovány desítky tisíc lidí, rakovina přestala být život ohrožující hrozbou. Věci se však nevyvíjely tak, jak vědci zamýšleli a z vyléčených lidí se postupem času stali mutanti. Mutanti, kteří nemají rádi UV záření, po městě se pohybují pouze v noci a instinktivně napadají všechno živé okolo sebe a dále šíří smrtící virus. Od rozšíření viru uplynuly tři roky a v New Yorku zůstal na živu pouze Will Smith, který je z neznámého důvodu vůči viru imunní.

Zbytek filmu je silně průměrná „oneman show“ lehce prošedivělého Willa Smithe, který navzdory svému silnému charisma není sto zabránit propadáku, ve který scénáristická adaptace románu Akivy Goldsmana vyústila. Absence děje způsobila, že Smith nemá prakticky co hrát a celý zbytek filmu se potuluje od ničeho k ničemu. A konec? Bohužel jedno klišé za druhým.

Kapitolou sama o sobě jsou digitální triky, které jakoby vypadly Mumii z oka. O nějaké dech beroucí realistické animaci nemůže byt v žádném případě řeč. Ba naopak, mutanti působí na rozdíl od kulis pustého New Yorku velmi nereálně, občas až směšně.

Během filmu jsem několikrát kontroloval hodiny na přehrávači, kolik minut ještě zbývá do konce. To se mi u dobrých filmů opravdu nestává. A také jsem si uvědomil známé pořekadlo, že dobrý produkt reklamu nepotřebuje. Proto tedy tolik billboardů po celé Praze… jak snadné.

Vzpomenu-li si namátkou na Transformers, u kterých jsem se královsky bavil, potom vedle nich vypadá Já, legenda jako nedomrlý kříženec sci-fi a soap opery. Bohužel. Příště snad vyberu líp…

Signature

Komentářů k příspěvku „Já, legenda (I am legend) – zklamání roku?“: 3


  1. 1 jaroleto

    ok

  2. 2 Apo

    Tak poslední odstavec to vystihl přesně. Už už jsem si říkal, že se mi ten film líbí a asi jsem tedy dement, když přišel závěr recenze. Pokud někdo o komerční píčovině s retardovaným příběhem jako je Transformers řekne, že se královsky bavil, pak nemusím tuto recenzi brát vůbec v potaz….

  3. 3 Stanco1

    Apo- 100bodov presne tak, ja som si ´´I Legend´´ pozrel dvakrat, zato Transformers…ako pozrel som si to
    ale auta co sa menia v robotov :-DDD

Přidat komentář






TOPlist