Osobně mě mix křidélka-sop velice rozmazlil a hojně jsem ho využíval. Časem jsem ovšem narazil na nedokonalosti tohoto spojení , hlavně u větších větroňů. Nejdříve jsem ho začal vypínat v kroužení, podle mě je nutné pracovat s těmito kormidly odděleně, dost často jdou křidélka kontra, směrovka by potom při zapnutém mixu tlačila ocas do kruhu, tudíž do skluzu. Pokud se ustřeďujete, nebo je stoupák rozbitý, je potřeba na korekce reagovat odděleně.

Typický příklad rozporu nastane při přiblížení na přistání s bočním větrem, start v aerovleku nebo elektromotorem na úzké dráze. Za jedinou výhodu tohoto spojení považuji let ve větších výškách, kde nevidím dobře jak je osa trupu vůči směru letu a odhadem tam té směrovky nedám správně. Jak je výše popsáno, velikost mixu bude odpovídat úzkému rozsahu rychlostí. Velkou výhodou v tomto směru je konstrukce a seřízení modelu, kdy není třeba za ideálních podmínek do křidélek sahat a lze po uvedení do zatáčky model ovládat pouze pomocí sop a vop. Někde se psalo, že křídlo Vosy s klouzavostí cca 1:40 ti má s vychýlenými křidélky klouzavost pouze 1:8!