Tonoucí vůbec nevypadá, jako když se topí

Zveřejněno 11. 7. 2010 v rubrice Zdraví

tonutiLéto je v plném proudu a jednou z nejčastějších příčin náhodného úmrtí je utonutí. Pokud stejně jako já znáte tuto smutnou událost pouze z televize, určitě vás překvapí, že ve skutečnosti se jedná o velmi poklidnou záležitost, při které nikdo nemává rukama, ani nevolá o pomoc. Jak tedy rozpoznat, že se dotyčný topí?

Autorem tohoto textu je Mario Vittone, překlad (c) Martin Pilný

Nový kapitán skočil z paluby zcela oblečený do moře  a ze všech sil plaval vodou. Bývalý plavčík očima sledoval svoji oběť, zatímco mířil přímo k páru, který plaval mezi jejich zakotvenou sportovní lodí a pláží. „Myslím, že si myslí, že se topíš,“ řekl manžel své ženě. Vzájemně na sebe cákali a ona hodně křičela, ale nyní již jenom stáli na písčitém dně až po krk ve vodě. „Jsme v pohodě, co dělá?“ zeptala se poněkud rozhořčeně. „Jsme v pohodě!” zakřičel manžel a máváním se ho snažil zastavit, ale jeho kapitán vytrvale plaval dál. „Uhněte!” vyštěkl, zatímco z plných sil proplaval mezi překvapenými majiteli. Ani ne tři metry přímo za nimi se topila jejich devítiletá dcerka. Bezpečně nad hladinou v kapitánově náručí propukne v pláč, „Tati!”.

Jak tento kapitán z patnácti metrů poznal to, co otec nemohl poznat z pouhých tří metrů? Tonoucí není násilnický, necáká ani nevolá o pomoc, jak většina lidí předpokládá. Kapitán byl vycvičený experty, aby poznal topícího se a své udělaly i roky praxe. Na druhou stranu, otec se naučil, jak vypadá tonutí, při sledování televize. Trávíte-li hodně času na vodě nebo u vody, potom byste se měli ujistit, že vy a vaše posádka víte, na co si dávat pozor, kdykoliv jdou lidé do vody. Dokud ze sebe nedostala dojemné „Tati!”, nevydala jejich dcerka ani hlásek. Původně jsem býval záchranářem u pobřežní stráže, a tak mne tento příběh vůbec nepřekvapil. Utonutí je téměř vždy klamně tichá událost. Mávání, cákání a křičení, které bychom při tonutí hledali, a které tak dobře známe z televize, je v reálném světě velmi vzácné.

Instinktivní reakce na tonutí – pojmenovaná PhD. Francescem A. Piou, je to, co lidé dělají, aby se vyhnuli opravdovému, nebo vnímanému zadušení ve vodě. A nevypadá to tak, jak většina lidí předpokládá. Provází ji jenom velmi málo cákání, žádné mávání a žádné volání o pomoc. Pro představu, jak tiché a poklidné může být tonutí při pohledu z pevniny, vezměte v úvahu následující: je to druhá nejčastější příčina náhodného úmrtí dětí mladších 15 let (hned za dopravními nehodami) – z přibližně 750 dětí, které se utopí příští rok, cca 375 z nich utone ve vzdálenosti do 23 metrů od rodiče, nebo jiného dospělého. V deseti procentech těchto případů je dokonce dospělý bude sledovat a nebude mít ani ponětí o tom, co se děje. (zdroj: CDC). Tonoucí vůbec nevypadá, jako když se topí – Dr. Pia v článku zveřejněném v časopise Pobřežní stráže Na scéně popsal instinktivní reakci na tonutí následujícím způsobem:

Až na vzácné výjimky nejsou topící se lidé fyziologicky schopni volat o pomoc. Dýchací systém byl navržený pro dýchání. Řeč je druhořadou funkcí. Člověk musí dýchat, aby mohl mluvit.

Ústa topících se lidí se střídavě noří pod vodní hladinu a znovuobjevují se nad vodní hladinou. Nad hladinou ale nejsou dost dlouho na to, aby tonoucí lidé vydechli, nadechli se a zavolali o pomoc. Když mají ústa nad hladinou, rychle vydechují a nadechují se, protože se jejich ústa vzápětí začínají opět potápět pod hladinu.

Topící se lidé nemohou mávat rukama o pomoc. Instinktivně přirozená reakce je nutí rozpažit a rukama tlačit proti vodní hladině. „Šlapání“ vody rukama jim umožňuje vyzvednout jejich ústa z vody k nadechnutí.

Během Instinktivní reakce na tonutí, nemohou topící se lidé svobodně ovládat pohyby svých rukou. Fyziologicky, topící se lidé, zapasící o život na hladině vody, nemohou zastavit tonutí a vykonávat spontánní činnosti jako mávání o pomoc, pohybovat se směrem k zachránci, nebo dosáhnout na záchrannou výbavu.

Od začátku do konce Instinktivní reakce na tonutí zůstávají lidská těla ve vodě ve svislé poloze, bez známek pohybu. Pokud nejsou zachránění vycvičeným záchranářem, tito topící se lidé vydrží na vodní hladině od 20 do 60 vteřin, než se ponoří.

Toto neznamená, že člověk, který křičí o pomoc a máchá kolem sebe, není ve vážných problémech – prožívá vodní úzkost. Ta se neobjevuje vždy před instinktivní reakcí na topení a netrvá dlouho – ale na rozdíl od opravdového tonutí, tyto oběti stále mohou být nápomocny při své záchraně. Mohou se chytit záchranného lana, kruhů atd.

Pozorujete-li osoby ve vodě, věnujte pozornost těmto dalším příznakům tonutí:

  • Hlava nízko ve vodě, ústa v úrovni vodní hladiny
  • Zakloněná hlava s otevřenými ústy
  • Skleněné a prázdné oči neschopné zaostřit
  • Zavřené oči
  • Vlasy přes čelo nebo přes oči
  • Rychlé dýchání, nebo lapání po dechu
  • Snaha plavat určitým směrem, ale bez žádného úspěchu
  • Snaha přetočit se na záda
  • Snaha vylézt na žebřík, ale nemožnost dostat se z vody

Pokud tedy některý z členů vaší posádky přepadne přes palubu a všechno se zdá být OK, nebuďte si tak jistí. Někdy je nejčastějším příznakem toho, že se někdo topí, že vůbec nevypadá, jako když se topí. Mohou vypadat, jako když jenom šlapou vodu a dívají se nahoru na palubu.

Jak se tedy ujistit, že je vše v pořádku? Zeptejte se jich „Jste v pořádku?“ Pokud vám vůbec dokáží odpovědět, potom pravděpodobně v pořádku jsou. Pokud vám vrátí pouze prázdný pohled, můžete mít méně než 30 vteřin, abyste se k nim dostali. A rodiče: děti hrající si ve vodě dělají hluk. Když ztichnou, musíte se k nim dostat a zjistit, proč jsou zticha.

Líbil se vám článek? Zvažte, prosím, jeho sdílení na sociálních sítích. Díky!

Přečteno 324 krát
Ke sdílení příspěvku použijte, prosím, ikony níže.
Autor příspěvku: Martin Pilný

Nikonista, který fotí letadla a RC modely. "Modelář", který nestaví a už ani nelétá. Milovník kvalitního zvuku a pisálek, co občas píše na svůj blog www.PiNa.cz.

23 komentářů u „Tonoucí vůbec nevypadá, jako když se topí

  1. mcl

    Martine díky moc, sám jsem toto nevěděl. Moji kluci mají na Mácha See Surf školu a i když je předpoklad, že klient bude umět velmi dobře plavat než vleze na prkno, tak je důležité vědět i to co je v článku. Nakonec jsou u vody v podstatě každý den a okolo spousta lidí.
    Díky !!!

  2. pajax 007

    Přečetl jsem to jedním dechem a koukal na to jako z jara.Moc užitečný článek, až to ukážu manželce kde jsem ho našel tak vezme RC Manii na milost. Pajax 007

  3. Vašek

    Martine díky. Moc užitečné. Jezdím s autobusem pro zdravotně postižené děti. Teď v létě taky na koupaliště. Dozvěděl jsem se tady něco nového, co mohu a taky využiji ve své práci. Doufám, že pouze v tom pozitivním slova smyslu. Ještě jednou dík. Vašek
    .

  4. TomasRC

    Potvrzuju z vlastní nepříjemné, ale velmi cenné zkušenosti. Proud mě táhl dál a dál do moře a k mé hrůze mi v okamžiku došlo, že už nemám sílu na návrat zpět, po chvíli ani na to, udržet se na hladině a pak nastupila panika, poslední zoufalé a velmi vysilující neefektivní pohyby. Na mávání ani křičení prostě není síla, něco v člověku jen vnitřně skučí, že to snad není možný… Teď a tady? Už tak Brzo?…. Stav to byl velmi zvláštní, jiný, jako by někdo převzal v hlavě řízení… A pak jsem pod nohama najednou palcem nahmatal kus písku, na kterém jsem si odpočinul a začal zklidňovat mysl.
    Martine díky za tento článek.

  5. PiNa

    Jsem rád, že máme podobný názor. I proto jsem ho přeložil. Teď už jenom zbývá, dostat ho mezi co největší počet lidí. Tak pokud můžete, nalinkujte ho na Facebook, na Twitter, poslat mailem přátelům a známým a třeba nakonec i nějaký ten život zachráníme.

  6. žanet

    diky. makám na koupáku, tak tam se aj hodí:-), jak se ty lidi ted chovaj, nekeri, tak sila… fakt dobrá práce. :-))

  7. Neshi

    Super článek a je opravdu jen zvláštní že se objeví tam kde by to nikdo nehledal.
    Na vojně jsem prošel výcvikem u potapěčů a byl tam instruktor který nám říkal přibližně to co je v tom článku a kterému i pár lidí děkuje za záchranu života. Bohužel po těch cca 15 letech si to člověk ani všechno nevybaví, kromě těch základních věcí jako je dýchání z úst do úst a masáž srdce.
    Takže díky za připomenutí a ať to nikdo ve vašem blízkém okolí nepotřebuje.
    Jo a ať něm to všem pěkně lítá :)

  8. r4p70r

    TomasRC: Doporučuji se naučit speciální polohu, která slouží na odpočívání ve vodě v podstatě bez jakéhokoliv pohybu rukou a nohou. Hýbe se jenom hlava pro nádech a výdech. Zadej si na youtube.com ve vyhledávání „How to survival float“ a vyhodí tě to video od „expertvillage“, ze kterého jsem se ji naučil já. Zkoušel jsem to v bazénu asi 10 min a funguje to překvapivě dobře, klidně bych takhle vydržel hodinu. Ještě to chci ale otestovat na neklidné hladině. Je to mnohem efektivnější než poloha na zádech apod.
    Nevim, jestli by to tehdy pomohlo, ale člověk aspoň na volné hladině není odsouzen k trvalému pohybu a může si takhle občas odpočinout anebo čekat na záchranu.

  9. MUDr.Robert Pleskot

    Fascinující, od 6 let jezdím na vodu (cca 40 let), 15 vyučuju první pomoc, s plavčíkama a vodníma záchranářema jsem jedna ruka a NIKDY JSEM TO TAKHLE OD NIKOHO neslyšel. Moje osobní zkušenosti jsou přitom přesně takové, jak se v článku píše.
    Díky
    Robert – výuka první pomoci zážitkem

  10. pegy 68

    výborný a velice poučný článek.Z mé zkušenosti vím,že na tento článek bude spousta lidí koukat jako zjara,než pochopí skutečnost.Je dobře,že máme takové lidi,jako je Martin,aby ukázali lidem pravou podatatu skutečnosti.Fakt skvělé… :-)

  11. Markéta

    Přesně to jsem zažila jako malá předpubertální holčička. A ještě si pamatuji, že jsem se navíc i styděla křičet, abych se neztrapnila! Naštěstí jsem měla na břehu svého „anděla“, který hned věděl a pomohl. Děkuji…

  12. Klub K2

    Díky za překlad! Zrovna jsem na tento článek narazila v originále a okamžitě jsem řešila, jak ho sdílet s rodiči v našem rodičovském centru. Než jsem se pustila do překládání, zagůglovala jsem, jestli něco podobného není někde v češtině a hle, našla váš skvělý překlad!

  13. Denisa

    Je to naprostá pravda. Sama jsem se topila a zachránil mě kamarád a možná si to ani neuvědomil, co vlastně udělal. Cítila jsem se totálně bezmocná pod vodou „zašprajclá pod nákladem“. On si všiml, že jsem byla dlouho pod hladinou a vůbec jsem o sobě nedávala vědět, tak pohotově reagoval, a to to byl prosím kluk ve 4.třídě!

  14. František Šilar

    Velmi zajímavý článek. Díky.

  15. Barbora Müllerová

    Ano, skvělý článek. Už vím, proč instinktivně velmi bedlivě pozoruji své děti, když jsou ve vodě, nebo lépe, jsem tam s nimi, abych byla nablízku v případě potřeby. Jako malá jsem se také poklidně topila na koupališti. Jen jsem zaplula pod hladinu. Ale můj děda skvěle zareagoval a rychle mě z vody vytáhl. Ještě dnes jsem mu za to velmi vděčná.

  16. Alena

    Přesně tak to bylo!!! V dětství sem se topila a nedokázala vysvětlit, proč sem nezavolala. Skoro uprostřed skupiny lidí a až neznámého kluka napadlo mi podat ruku a podržet.

  17. Jitka Ch.

    Výborně napsané, děkuji, sdílím !

  18. Hana N.

    Užitečný článek, ráda jsem si ho přečetla.Dík.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *