Pozor na pseudo kvalitu (nejen) od HDTracks.com

Zveřejněno 23. 2. 2013 v rubrice Hudba & MP3

HDTracks.comAudio nahrávky ve vysokém rozlišení jsou v kurzu. Teoreticky by měly oproti klasickým CD nabídnout vyšší kvalitu a na to, zdá se,  hudby chtiví zákazníci slyší. Jedním z online obchodů, které postavily své podnikání na popularitě těchto nahrávek je i portál HDTracks.com, u kterého však ne vždy platí, že více bitů a kilohertzů automaticky znamená vyšší kvalitu nahrávky.

Chesky Brothers

Za HDTracks.com stojí bratři David (vlevo) a Norman Chesky, majitelé nahrávací společnosti Chesky Records, jejíž nahrávky jsou cílené převážně na audiofilskou část posluchačů a nutno podotknout, že některá z jejich CD bezesporu patří mezi ta nejlépe hrající CD, která si dnes za peníze můžete koupit.

Právě kvalita nahrávek je alfou i omegou marketingu HDTracks.com – při procházení jejich webu snadno získáte dojem, že nahrávka ve vysokém rozlišení, kterou si chystáte pořídit, překoná po zvukové stránce vše, co jste doposud slyšeli. Ujišťuje vás v tom i firemní motto „Nejlépe znějící HD hudební soubory na světě“. V ideální případě by se mělo jednat o digitální transfery ze studiových analogových pásek, nebo přímo studiový digitální záznam ve vysokém rozlišení. V mnoha případech se ale ukázalo, že to bohužel není pravda.

O tom, že ne všechno je na serveru HDTracks.com košér, se spekulovalo již od roku 2011, kdy se v červnovém čísle britského časopisu „Hi-Fi News and Record Review“ objevil článek upozorňující na možné „zvoníky“ v nabídce online obchodů nabízejících audio nahrávky ve vysokém rozlišení (HDTracks, Linn Records, HDTT). Tedy na nahrávky, které jsou nabízené ve vysokém rozlišení 24/96 nebo 24/88.2 za náležitě vyšší cenu, ale ve skutečnosti se jedná o upsamplovaný materiál pořízený ze zdroje s nižším rozlišením – obvykle 16/44.1 nebo 24/48.

Dva příklady z roku 2011 (kromě mnoha dalších) za všechny. Album Frampton Comes Alive bylo původně nabízené ve verzi 24/96 a až po vyjití zmiňovaného článku bylo jeho rozlišení opraveno na správných 24/48. Samozřejmě s dovětkem, že i tak se stále jedná o nejlépe znějící dostupnou verzi. Dalším byl John Coltrane a jeho album Lush Life z roku 1961, u kterého vyšlo najevo, že bylo upsamplované ze 44.1 na 96kHz. Po upozornění bylo staženo z nabídky a HDTracks.com přislíbili maximální kontrolu nabízených nahrávek, aby se podobná situace neopakovala.

Brothers in Arms

Bohužel jim to dlouho nevydrželo a loni na jaře se v nabídce objevilo album Brothers in Arms od Dire Straits nahrávané zcela digitálně (DDD) na přelomu let 1984/85, které bylo jako jedno z prvních alb určené výhradně pro (v té době začínající) kompaktní disk. Ke stažení bylo ve verzi 24/96 a 24/192, přičemž původní nahrávka byla pořízena v rozlišení 16 bitů (technické podrobnosti o nahrávání), což potvrzuje i spektrogram, na kterém jsou jasně vidět ořezané frekvence nad 22kHz. Neklamná známka toho, že jako zdroj byla použita data v CD rozlišení.

Rozezlená reakce zákazníků na sebe nenechala dlouho čekat a po chvíli zdráhání nakonec HDTracks.com album z nabídky stáhli, vrátili zaplacené peníze a jako odškodné přidali slevu 10% z další objednávky. Konec dobrý, všechno dobré chtělo by se říct. Je však s podivem, že se něco takového vůbec mohlo (opakovaně) stát, neboť to vrhá špatné světlo na ostatní nabízená alba a zákazník si nemůže být jistý, zda kupuje opravdu hi-res nahrávku, nebo pouze její upsamplovanou verzi. Ta sice subjektivně může znít lépe, ale s opravdovým hi-res nemá nic společného a navíc si ji doma můžete vygenerovat zcela zdarma sami. Stačí k tomu například přehrávač Foobar 2000DSP plugin SoX.

HDTracks.com jsou pouhým distributorem, který (kromě vlastních titulů od Chesky Records) pouze nabízí a prodává nahrávky dodané dalšími nahrávacími společnostmi. I proto bylo možné svést první „zvoníky“ na špatně dodané/označené studiové nahrávky. Dnes již HDTrack.com pro kontrolu a následné zpracování zasílaných nahrávek využívají služeb Bruce Browna ze studia Puget Sounds pro PCM a uznávaného Boba Ludwiga pro DSD materiál. Znamená to tedy, že se nyní můžeme na nahrávky od HDTracks.com bezpodmínečně spolehnout? Bohužel ani v nejmenším.

Chris Potter - Wide Dark Sea

Na jedné straně si můžete například pořídit za necelých 21 dolarů nejnovější album uznávaného saxofonisty Chrise Pottera – The Siren v rozlišení 24/88.2, které vyšlo letos v únoru na značce ECM. Po hudební i zvukové stránce vynikající záležitost, což potvrzuje i spektrogram úvodní skladby Wine Dark Sea, která má navíc velmi dobrý dynamický rozsah DR 14.

Steely Dan - Babylon SistersSteely Dan - Babylon Sisters

Na straně druhé najdete na HDTracks.com desítky „zvoníků“, mezi které namátkou patří i album Steely Dan – Gaucho. Spektrogram úvodní skladby Babylon Sisters hovoří jasně. Vlevo je verze z HDTracks.com (DR 10), která je nabízena v rozlišení 24/96. Vpravo je MFSL verze (DR 14) ve standardním CD rozlišení 16/44.1. Frekvenční rozsah stejný, poslechem (Foobar + ABX + ReplayGain) téměř k nerozeznání. Není divu, rádoby hi-res soubory jsou ty samé, které byly použity pro CD remaster v roce 2000. Ten je mnohými audiofily považován za vůbec nejhorší digitální verzi. O tom však HDTracks.com takticky mlčí. Chcete-li nejlépe znějící verzi tohoto legendárního alba, sežeňte si japonské SHM-SACD s katalogovým číslem UIGY 9039.

Aby toho nebylo málo, začali na HDTracks.com nabízet některá alba také v mega-ultra-super-cool audio kvalitě s rozlišením 24/176.6 a 24/192. Pomineme-li fakt, že se jedná o absolutní overkill a nesmysl, který oproti nižšímu rozlišení 24/96 nepřináší vůbec nic, nepočítáme-li potřebu větších hard disků pro jejich uložení, ani zde není vše košér.

Hans Zimmer - Dark Knight OST

Odstrašujícím příkladem může být soundtrack k filmu Temný Rytíř povstal od Hanse Zimmera z roku 2012, který je nabízený ve verzi 24/96 za 17.98 dolarů a ve verzi 24/192 za 24.98 dolarů. V obou případech na vás čeká absolutní zklamání, neboť jak je vidět na spektrogramu titulní skladby A Storm Is Coming v rozlišení 24/192, nad 22kHz není nic než šum.

Zmíněné případy pouze ilustrují nedobrou situaci, která na serveru HDTracks.com delší dobu panuje. Nabízené nahrávky jsou v některých případech hi-res pouze specifikací, nikoli obsahem. Stejně tak nabízené verze alb nejsou vždy ty nejlepší. Otázkou tedy zůstává, co s tím. Velké servery věnující se High End audiu z pochopitelných důvodů o celé záležitosti mlčí, neboť HDTracks.com patří k významným inzerentům a na jejich provoz přispívají nemalou finanční částkou.

A tak nezbývá, než se poohlédnout po zahraničních diskuzních fórech, na kterých se otázka kvality souborů stažených z HDTracks.com celkem pravidelně řeší. Dobrým startovním bodem může být sekce věnovaná objektivnímu a subjektivnímu hodnocení nahrávek na fóru serveru ComputerAudiophile. Pokrčovat můžete v hudebním koutku Steva Hoffmana, kde se kromě mnoha jiných informací snadno dozvíte, která konkrétní verze vašeho oblíbeného alba je považována za nejlepší a proč. Velmi zajímavé vlákno k tématu je také na serveru WhatsBestForum. Na 27 stranách diskuzních příspěvků mapuje situaci s pseudo hi-res od roku 2011 až do současnosti a za pozornost stojí především komentáře Bruce Browna, jenž je jedním z externích zvukařů, kteří nahrávky pro HDTracks.com připravují.

Přitom řešení na straně HDTracks.com se přímo nabízí. Vstřícným krokem směrem k zákazníkům by bylo spuštění diskusí a hodnocení pod jednotlivými alby tak, jak je to běžné například na Amazonu. Umožnit u každého alba stažení krátké ukázky v plném rozlišení pro posouzení jeho kvality. Přidat maximum informací o původu nabízených souborů a jako třešničku na dortu doplnit spektrogram a informace o dynamickém rozsahu.

Skutečnost, že se tak doposud nestalo, dává tušit, že s námi HDTracks.com nehrají čistou hru. Nechcete-li rozšířit početné řady zklamaných zákazníků, nespoléhejte na marketing a reklamní slogany a před zakoupením konkrétního alba si o něm zjistěte co nejvíce, ušetříte si případné zklamání.

Zajímá-li vás, kde se na přelomu tisíciletí brala všechna ta nevydaná alba, která jsme s předstihem i několika týdnů před oficiálním vydáním stahovali z Napsteru a FTP serverů, přečtěte si fascinující příběh chlápka, který dostal na internet téměř 20.000 hudebních alb.

Signature

Přečteno 338 krát
Ke sdílení příspěvku použijte, prosím, ikony níže.
Autor příspěvku: Martin Pilný

Nikonista, který fotí letadla a RC modely. "Modelář", který nestaví a už ani nelétá. Milovník kvalitního zvuku a pisálek, co občas píše na svůj blog www.PiNa.cz.

17 komentářů u „Pozor na pseudo kvalitu (nejen) od HDTracks.com

  1. bolek

    pekny clanok. Treba na to upozornovat

  2. thr

    Jak sám správně píšeš, není to žádný nový problém, ale celkem setrvalý stav. Celé dění kolem HD nahrávek je totiž jen ilustrace dnešního problému s marketingem. Máme tu pravdivý fakt, že kvalita dnešních CD stojí za hovno v důsledku loudness war a obecně (což bych zase nebral jako jednoznačně negativní jev) optimalizaci na autorádia, malé MP3 atd. Zrovna tak je pravdou, že existuje spousta důkazů, že parametry CD technologie stačí pro skvělé nahrávky – viz různé „Japan edice“, mnohé z MFSL atd. Takže by teoreticky stačilo udělat pro audiofily vhodné masteringy. Jenže to marketingově nezní dostatečně a pojem 24/96 zní lépe, tak se použije za každou cenu, někdy i za cenu podvodu. Pro Chesky logické – za CD si troufne průměrně říct tak o 12USD, ale za 24/96 o 18USD, milé :-) A vyčuranost postupuje – když se udělá 24/192, která nemá fakticky žádný význam ani když je náhodou „poctivá“, tak jsme na 25USD a více – moc fajn :-) Ale co se divíme, „masový marketing“ zabírá i na audiofily a tak mají co chtěli…
    Sám ale raději věnuji úsilí na shánění MFSL a Japan, sedí mi to více.

  3. PiNa

    thr: Moje zkušenost je taková, že opravdu existují obyčejná CD, která hrají velmi dobře. Poslední dobou jsem narazil například na japonský jazzový label Three Blind Mice, zvuk z jejich CD je jedním slovem parádní. Dobře hrají i některá MFSL, XRCD a HDCD. HDCD přes PMD100 bylo alespoň pro mě hodně příjemné překvapení. Vždy samozřejmě záleží na konkrétním masteru, takže se nedá apriori říct, že XRCD hrají líp než HDCD a podobě.

    O level výš jsou DVD-A a SACD. Přínos 24 bitů oproti 16 z klasického CD je hodně znát. Třeba takové DVD-A R.E.M. Automatic For The People (8122781752) je podle mého nejlepší verzí. Zase hodně záleží na použitém zdroji a masteringu. Formát jako takový je jenom nosič, který není zárukou ničeho, viz situace s klasickými CD, a u SACD je to podobné. Mám rád SHM-SACD, opět Japonci a kvalita ve většině případů vynikající.

    A nakonec jsem si nechal ripy z vinylu. Pokud je dělal někdo, kdo náležitě zainvestoval do výbavy a věděl, co dělá, potom je jejich „organický zvuk“ velmi návykový. Ripy od needle dropperů jako je PBTHAL, Kel Bazar, Aksman, Dr. Robert v některých případech překonávají i SACD verze a mnozí je berou za nejlepší dostupné verze. A zase záleží na zdroji. Mě osobně docela vadí IGD zkreslení a občas zvýrazněné sykavky, každopádně třeba Radiohead – OK Computer nebo Def Leppard Pyromania a většina Pink Floydů od PBTHALa, to je slovy stěží popsatelná záležitost.

    Abych se ještě vrátil k HDTracks, jejich problém je v tom, že chtějí mít co nejširší nabídku a vytřískat z toho co nejvíc peněz, na čemž by nebylo nic špatného, ale pokud to odnáší kvalita, je něco špatně. Když se k tomu přidá jejich arogantní přístup – My nic špatného neděláme – mazání kritických příspěvků a banování jejich autorů na jejich FB stránce, potom se nelze divit, že od nich zákazníci utíkají. I proto možná ještě přiložili pod kotlem marketingu a není týdne, aby se někde na webu neobjevil oslavný příspěvek na kvalitu jimi distribuovaných nahrávek. Audiofilská komunita je početně slabá, je potřeba vnutit to širokým masám. Co na tom, že na jejich přehrávačích a zvukovkách stěží poznají rozdíl. Penízky se posypou a o to tu běží v první řadě. Škoda.

  4. thr

    No zrovna s ripy z vinylu mám zkušenosti spíš špatné. Asi se občas něco povede, ale po více zkušenostech už to nestahuji, usoudil jsem, že to nechci ani zadarmo (ani nevím, jde-li zrovna tohle koupit legálně).

    K tomu dalšímu – u klasického CD 16/44.1 je problém v tom, že nedává moc prostor na chybu masteringu. Když se udělá výborně, tak v podstatě nemá chybu. Jenže se musí pracovat s citem, aby vyšla dynamika atd., bylo to popisováno na více místech. Pokud je výstup 24/96 (88,2 u SACD), tak to při masteringu ušetří práci a uvolní ruce, mimochodem trochu paradox, když se to pak ve formě downloadu prodává dráž, ač by měl být střih snažší a spíš levnější. Ale pokud je to udělané poctivě, tak budiž jim to přáno, problém je v tom, že to občas jde do vyloženého podvodu :-)

    Mimochodem docela zajímavé věci se dají sehnat z předplatného BW society of sound – cca 2 alba měsíčně v highres, obvykle jedno z klasiky a druhé nějaký alternativnější pop, za ty peníze to stojí. V tomto případě je to celkem nekomerční (trochu u podpoře prodeje top repro a sluchátek od Bower Wilkins), takže není k šizení důvod.

  5. PiNa

    thr: U vinylových ripů hodně záleží na tom, kdo ho dělal a v jakém stavu vinyl byl. Všichni „vinylisti“, které jsem jmenoval, mají výbavu v řádu stovek tisíc korun a jsou schopni pořídit „dokonalý“ transfer. Kvalitativní rozdíly mezi jejich verzemi stejného alba jsou minimální. Porovnával jsem například The Wall (Harvest/SHDW 411) od PBTHALa, který pořídil s přenoskou Sussuro Paua Moving Iron a od Dr. Roberta s přenoskou Ortofon 2M Black a rozdíl byl nepatrný, kdy spíš jde o osobní preferenci, než o to že by ten daný rip byl o poznání horší. Legálně se to samozřejmě pořídit nedá. Oproti CD verzím je zvuk obvykle o poznání „živější“. Dobré digitální verze mi zase v porovnání s vinylem přijdou docela sterilní ;-)

    Pokud jsi ještě nečetl, doporučuji knihu Perfecting Sound Forever od Grega Milnera. Čtivou formou provádí celou historií záznamu zvuku od Edisona až po Loudness War a místy je to hodně zajímavé čtení. Už jenom pro tu možnost nahlédnout do procesu nahrávání a masteringu některých alb, včetně těch nejsprasenějších – například Californication od RHCP.

    B&W SOS znám a pár 24/96 kousků tu z téhle řady mám. Hodně jsem si užil Mozartovo Requiem – LSO05. Včera jsem si na doporučení pořídil od HDTracks album Can’t Slow Down od Lionela Richieho z roku 1983 a je to krásná ukázka toho, že když se chce, tak to jde. 24/96 hraje výborně.

  6. Kudos

    Pěkný článek, díky za něj. Teď ho ještě dostat víc mezi lidi, hi-fi-sti to znají, ale masy nic netuší.

  7. Hudební Fanatik

    Díky za článek, jenom tam ještě chybí, že kromě „hires“ je u HDTracks problém s dynamikou některých nahrávek. Zaplatit „premium“ za HD verzi s DR 5-6 je prostě špatně.

  8. PiNa

    Hudební Fanatik: Bohužel je to tak a když vidím, jakým tempem na HDtracks přidávají nová alba, bude čím dál tím těžší, dokázat odlišit zrno od plev.

    Poslední zkušenost: Art Blakey – Moanin‘ (1959) – SACD od Analogue Productions mastrované Steve Hoffmanem a Kevinem Grayem hraje o poznání lépe než HDTracks 24/192 remastrovaná verze z letošního roku, která má nižší DR a navíc mi přijde, že je špatně ekvalizovaná. Za skoro 40 dolarů, nekup to.

  9. Raptor

    Je to tak jak píše autor. Mám několik zkušeností a většinou se jednalo o mystifikaci, nebo rovnou podvod. I když bylo deklarováno, nikdy ten zvuk nebyl lepší než CD a už vůbec ne než SACD. Vyzkoušel jsem to jako možnost pro moje aparáty, kde mám možnost hrát nativně DSD a všechny Hires z flešky na čelním panelu. Jejich utilitu už jsem z PC odinstaloval a je jasné, že tudy cesta ke kvalitě nepovede. Nedá se tomu věřit, ten obchod online a následné stahování nabízí možnost neserioznosti, či rovnou podvodu. U mě skončili. Nadále jen CD do roku výroby 1995 – pokud se seženou, LP MFSL a CD a SACD z Japonska.
    Tak všem hodně úspěchů při nákupu a kvalitní poslech bez Loudness War.

  10. Mart

    Zdravim,muzete mi prosim poradit SW na kontrolu fake flac? Potreboval bych zjistit v jakem stavu je ma sbirka. Dekuji

  11. PiNa

    Mart: Co je to fake FLAC? Pokud myslíš klasický „transcode“ vyrobený například z MP3 souboru a následně vydávaný za FLAC, tak velmi spolehlivým způsobem, jak ho odhalit, je pomocí spektrální analýzy. Na to stačí free program Audacity, ale je to pakárna, procházet a ručně kontrolovat každý jeden soubor. Pokud se jedná o FLAC z původní nekomprimované nahrávky, tak jeho spektrum je až do 22kHz. Pokud je to „transcode“ (například MP3 převedené do FLAC), potom v závislosti na původním bitrate je ve spektru vidět „oříznutí“ frekvencí na 20.5kHz, pokud je zdroj MP3/320kbps CBR, na 20kHz pro MP3/256kbps CBR, na 19.5kHz pro MP3 V0, na 19kHz pro MP3/192kbps CBR, na 18.5kHZ pro MP3 V2 a na 16kHz pro MP3/128kbps CBR.

    Další možností je použití například utility True Audio Checker (AuCDtect), ale tam je nejdříve potřeba převést všechny soubory do WAVu, protože přímou kontrolu FALC souborů nepodporuje. Ta využívá algoritmus pro kontrolu artefaktů, které vznikají při MP3 kompresi. Pokud je ve FLACu odhalí, jedná se o transcode. Existuje i plugin, respektive GUI do Foobaru, kde konverze do WAVu není potřeba.

    Základem je samozřejmě mít dobrý zdroj, kde je původ FLACu jasně daný, potom kontrola souborů odpadá ;-)

  12. Libor P.

    …no, mazec…!
    Jak lze objednat tedy cd tituly z Japan ?
    Děkuju moc.

  13. PiNa

    Libor P. Pokud chceš fyzický nosič, není lepší cesty než eBay. Pokud se spokojíš z FLACem, téměř všechny se dají sehnat na hudebních trackerech.

  14. Rudolf Konuch

    To mi chcete povedat, ze som stahoval z HD Trackcs nejaku ciernotu? WTF? vsetky tie terababjty? len Shine On You Crazy Diamond maa 250*Mega.., nie platna, samotna skladba. O com to tu tocite?!?!?! ked je toto fake, tak potom kde/co je original? Ak je toto pravda, daavam to na sud! Platil som za kazdu jednu platnu!

  15. Martin Pilný Autor příspěvku

    Rudolf Konuch: Co se týká Wish You Were Here, tak podle výsledku slepého hlasování na diskusním fóru Steva Hoffmanna vyhrálo toto Red Book CD.

    Verze, kterou nabízí HDtracks je remaster z roku 2011 od Analogue Production jenom s tím, rozdílem, že k ní mají exkluzivně PDF soubor s bookletem původního LP.

    Osobně jsem přesvědčený, že HD audio je jednak hezká marketingová vějička na to, vytáhnout z lidí více peněz a potom je to jenom takové placebo a booster pro psychoakustiku. A výše uvedená CD verze WYWH to jenom potvrzuje.

    Velmi dobrý příspěvek na toto téma vyšel například na Mojo-Audio.

    Moje oblíbená verze WYWH je z vinylu 1 C 062-96 918 od Harvestu v ripu od PBTHALa s přenoskou Audio-Technica AT33PTG/II.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *