Muž, který srazil hudební byznys na kolena III.

Zveřejněno 5. 11. 2017 v rubrice Hudba & MP3

Pirates V druhé polovině 90. let minulého století se hudebnímu průmyslu nebývale dařilo. Celosvětové prodeje hudebních CD disků se blížily částce 40 miliard dolarů a nic nenasvědčovalo, že by tomu mělo být již brzy jinak. Nástup internetu a rostoucí obliba formátu MP3 však zasadily obchodníkům s hudbou téměř smrtelnou ránu, ze které se dodnes nevzpamatovali.

Toto je třetí část překladu textu od Stephena Witta. Pokud jste předchozí části nečetli, můžete to napravit: první část, druhá část.

Autorem následujícího textu je Stephen Witt. Přeložil (c) Martin Pilný

Vedoucí skupiny RNS vystupoval pod přezdívkou Kali. Byl mistrem sledování a infiltrace. Karla (fiktivní agent z románů Johna le Carré) hudebního pirátství. Vypadalo to, že každý týden trávil dlouhé hodiny zkoumáním matoucí pavučiny korporátních akvizic a lisovacích dohod, které stanovovaly kdy a kde se budou konkrétní hudební alba vyrábět. S těmito informacemi dokázal vybudovat síť dvojích agentů, kterým se během následujících osmi let podařilo dostat do dodavatelských řetězců všech významných hudebních vydavatelství. „Musel to být jeho život, protože znal všechna data vydání připravovaných alb“, řekl o něm Glover.

IRC chat
Ukázka chatu na IRC

Dockery, kterého Kali znal pod přezdívkou St. James, byl jeho prvním velkým úspěchem. Podle soudních dokumentů se Dockery setkal s mnoha členy RNS včetně Kaliho v chatovací místnosti na IRC. Tam se dozvěděl o tom, jak hodně skupina prahne po nevydaných skladbách. Brzy se stal oficiálním členem této skupiny a zanedlouho byl jedním z jejich nejlepších zdrojů. Když ale začal být příliš zaměstnán rodinným životem, navrhl, aby Glover převzal jeho místo.

Glover se zdráhal: co by z toho měl?

Dozvěděl se, že Kali měl přístup na tajné „topsite“ servery, které tvořily páteřní síť Scény. Tyto ultra rychlé servery obsahovaly nejlepší pirátské verze všech myslitelných médií. Byly dobře skryty a přihlášení na ně bylo možné pouze z předem schválených internetových adres. Scéna si své skladiště hlídala stejně dobře jako Universal, možná ještě lépe.

Kdyby byl Glover ochotný nahrávat propašovaná CD na Kaliho servery, získal by díky tomu přístup na tyto topsites a už nikdy by nemusel platit za média. Mohl by si poslechnout nové album od kapely Outkast o několik týdnů dříve než ostatní. Mohl by si zahrát hru Madden NFL na jeho konzoli PlayStation měsíc před tím, než bude dostupná v obchodech. A mohl by se dostat ke stejným filmům, díky kterým ho Dockery porazil jako piráta.

Dockery domluvil setkání Glovera s Kalim v privátní chatovací místnosti na IRC, kde si oba vyměnili čísla svých mobilních telefonů. V průběhu jejich prvního společného telefonátu Glover většinu času pouze naslouchal. Kali překotně hovořil žargonem počítačových nadšenců s prvky slangu raperů ze Západního pobřeží. Miloval počítače, ale také měl rád hip-hop a znal podrobnosti o všech sporech mezi jednotlivými rapery z různých hudebních vydavatelství. Také věděl, že následkem vražd raperů Tupaca a Notourious B.I.G. tyto spory postupně utichaly. Nahrávací společnosti Def Jam, Cash Money a Interscope podepsaly distribuční smlouvy s vydavatelstvím Universal. Kaliho pátrání proto vždy končilo ve výrobním závodu v Kings Mountain.

Spolu s Gloverem dojednali podrobnosti jejich partnerství. Kali měl sledovat data vydání nadcházejících alb a říci Gloverovi, o která by měl zájem. Ten měl získat pašovaná CD ze závodu, následně je převést do formátu MP3 a prostřednictvím zašifrovaných kanálů je odeslat do Kaliho domácího počítače. Na Kaliho zbylo je zabalit v souladu s velmi přísnými standardy Scény a nahrát je na její topsites.

Gloverovi se dohoda líbila, aby však vyhověl Kaliho požadavkům, musel by získávat nová alba ze závodu mnohem častěji než doposud. Třikrát, čtyřikrát za týden. To by ale bylo obtížné, protože k namátkových osobním prohlídkám byl navíc okolo parkoviště postaven nový plot. Únikové východy byly vybaveny alarmy. Přenosné počítače byly v závodě zakázány, stejně jako magnetofony, přenosné přehrávače, boom boxy a cokoli, v čem bylo možné přehrávat hudební CD.

Jednou za čas se objevilo opravdu významné album jako například „The Eminem Show“, nebo Nellyho „Country Grammar“. Dorazilo v limuzíně s tónovanými skly, dopravené přímo z hudebního studia v kufříku kurýrem, který z pásky se studiovou nahrávkou po celou dobu nespustil oči. Když se lisovala tato alba, nařídil Van Buren osobní prohlídky pro všechny zaměstnance výrobního závodu.

Stroje na lisování CD disků se ovládaly digitálně a generovaly chybám odolné záznamy o jejich výstupu. Disky zatavené do smršťovací fólie byly zaznamenány automatickou čtečkou čárového kódu. Vedení závodu vytvářelo výkazy sledující, která CD byla vyrobena a která byla skutečně odeslána a všechny případné nesrovnalosti musely být vykázány. Výrobní linka měla nyní kapacitu více než půl milionu kopií populárního alba denně, ale inventář mohl být sledován až na úroveň jednotlivých disků.

Koláž hip-hip obalů z devadesátých let
Koláž CD obalů hip-hopových alb z 90. let

Když došlo na pašování cédéček zaměstnanci jako Glover, kteří obsluhovali balící linku, měli oproti ostatním navrch. Na lince o kus dál byly již disky označené čárovými kódy a zanesené do inventáře. Naopak zaměstnanci, kteří pracovali na lince před nimi, neměli přístup k finálnímu výrobku. Tou dobou se balící linka stávala stále více složitější. Hlavní výhodou kompaktních disků oproti MP3 souborům bylo uspokojení z fyzického vlastnictví hudebního nosiče. Obal prodával a Universal si toho byl vědom. Přebaly alb začaly být velmi zdobené, disky samotné byly zlaté nebo světélkující, krabičky matně modré nebo fialové a z vnitřních obalů se staly tlusté brožury tištěné na velmi kvalitním papíru. Během každé výrobní série byly vylisovány tucty, někdy i stovky disků navíc, které sloužily jako náhrady při poškození disků během balení.

Na konci každé směny vyhazovali zaměstnanci tyto nepoužité disky do odpadkových košů. Ty byly později převezeny do drtičky plastů, kde byly disky zničeny. Během let Glover do košů vyházel stovky bezchybných disků a věděl, že drtička neměla paměť ani negenerovala záznamy o jejím použití. Pokud se tedy k drtičce dostalo 24 disků a pouze 23 jich bylo zničeno, lidé v účetním oddělení neměli jak tuto nesrovnalost zjistit.

Na cestě od dopravního pásu k drtičce si tak mohl zaměstnanec sundat rukavici, přetáhnout ji přes disk a zavázat. Potom mohl disk ukrýt a vše ostatní nechat v drtičce zničit. Na konci své směny se mohl vrátit a ukrytý disk vyzvednout.

Kovbojská přezka
Kovbojská přezka

Stále však ještě zbývalo projít přes bezpečnostní ochranku. I zde ale existovaly možnosti, jak to provést. Jedna z nich vyžadovala opaskové přezky, které byly typickým módním doplňkem maloměsta jako byla Severní Karolína. V závodě je nosilo hodně lidí – velké oválné medailony s první státní vlajkou konfederace – s praporem hvězd a sloupců; pozlacené ovály osázené falešnými diamanty ve tvaru slova „boss“; kovbojské přezky s westernovou tématikou (kravskými lebkami s dlouhými rohy a zlatým zdobením). Při osobní prohlídce tyto přezky vždy spustily alarm, ale ochranka po nikom nechtěla, aby si je sundal.

Schovat disk do rukavice; rukavici ukrýt uvnitř stroje; vyzvednout rukavici a zasunout ji za opasek; utáhnout opasek tak hodně, až vás bolí močový měchýř; umístit velkou přezku před disk; držet si palce cestou k turniketu; a pokud jste náhodou vybráni k osobní prohlídce, nebuďte nervózní, když rozezníte detektor kovů.

Konec třetí části. Odkaz na čtvrtou část.

Přečteno 40 krát
Ke sdílení příspěvku použijte, prosím, ikony níže.
Autor příspěvku: Martin Pilný

Nikonista, který fotí letadla a RC modely. "Modelář", který nestaví a už ani nelétá. Milovník kvalitního zvuku a pisálek, co občas píše na svůj blog www.PiNa.cz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *