Muž, který srazil hudební byznys na kolena V.

Pirates V druhé polovině 90. let minulého století se hudebnímu průmyslu nebývale dařilo. Celosvětové prodeje hudebních CD disků se blížily částce 40 miliard dolarů a nic nenasvědčovalo, že by tomu mělo být již brzy jinak. Nástup internetu a rostoucí obliba formátu MP3 však zasadily obchodníkům s hudbou téměř smrtelnou ránu, ze které se dodnes nevzpamatovali.

Toto je pátá část překladu textu od Stephena Witta. Pokud jste předchozí části nečetli, můžete to napravit: první část, druhá část, třetí část, čtvrtá část.

Autorem následujícího textu je Stephen Witt. Přeložil (c) Martin Pilný

Ve své původní podobě sice Napster vydržel sotva dva roky, ale v době jeho nejvyšší popularity jej využívalo více než 70 milionů registrovaných uživatelů, kteří každý měsíc sdíleli více než dvě miliardy MP3 souborů. Hudební pirátství se na počátku nového milénia stalo tím, čím bylo experimentování s drogami na konci šedesátých let: vysmíváním se sociálním normám a stávajícímu právnímu řádu bez ohledu na důsledky takovéhoto počínání. Asociace amerického nahrávacího průmyslu (RIAA), obchodní a lobystická skupina zastupující zájmy hudebního průmyslu, zažalovala 7. prosince 1999 Napster s tvrzením, že firma umožňuje porušování autorských práv v nebývalém rozsahu. Soudní řízení Napster prohrál. Odvolal se a opět prohrál. V červenci 2001 obdržel Napster soudní příkaz k zastavení své činnosti umožňující výměnu souborů chráněných autorskými právy. Aby mu vyhověl, Napster ukončil veškeré své služby.

Právo sice zvítězilo, ale to bylo tak všechno. Původní uživatelé Napsteru vnímali sdílení souborů na internetu jako své nezpochybnitelné právo a místo návratu do kamenných obchodů s hudbou začali používat neoficiální kopie Napsteru jako Kazaa a Limewire. Do roku 2003 klesly celosvětové příjmy z prodeje hudby v porovnání s rekordními čísly na počátku nového milénia o více než 15 procent a tento pokles trval nepřetržitě celou následující dekádu.

RIAA se pokusila potvrdit nadřazenost průmyslových autorských práv soudní cestou. Občanským žalobám proti peer-to-peer službám však trvalo roky, než prošly přes odvolací soudy a taktika soudit se s jednotlivými uživateli těchto služeb se ukázala být PR katastrofou. Některým zástupcům hudebních vydavatelství se zdálo, že se jim Kongres zdráhá pomoci. Harvey Geller, hlavní advokát Universalu, strávil roky marným zasíláním peticí za lepší vymahatelnost autorských práv zákonodárcům. “Politici se podbízeli svým voličům,” řekl Geller. “A voličů, kteří kradli hudbu, bylo více než voličů, kteří ji prodávali.”

Na předčasné úniky nahrávek bylo nahlíželo jinak. Ti, kteří se touto činností zabývali, neměli žádné zastání. Proto dodavatelé nevydaných nahrávek dodržovali přísný kodex mlčení. Téměř všechny nové tituly, které se objevily na peer-to-peer sítích, pocházely od skupin ze Scény, ale většina jejich uživatelů neměla o existenci těchto skupin ani ponětí. Občanské soudní spory proti nim byly nemožné. Na rozdíl od firem jako například Kazaa, RNS neměli adresu, na kterou by mohla být zaslána soudní obsílka. Jedinou možností bylo trestní stíhání.

V lednu 2003 Glover dodal Kalimu s předstihem oficiální debutové album rapera 50 Cent nazvané Get Rich or Die Tryin’. To se stalo nejprodávanějším americkým albem roku. Dále pokračoval s alby od Jay Z, G Unit, Mary J. Blige, Big Tymers a Ludacris a následující rok zahájil debutovým albem Kanye Westa The College Dropout. Glover měl poté obavy, že by tento titul mohl být vysledovaný až k němu. Bylo proto stále důležitější správně načasovat vydávání uniklých alb. Gloverova alba se dostávala na internet s předstihem dvou týdnů před zahájením jejich oficiálního prodeje v obchodech. Ani příliš brzo na to, aby se zdroj dal vysledovat až do výrobního závodu, ani příliš pozdě na to, aby RNS riskovali, že je předběhnou ostatní piráti.

Nadvláda skupiny RNS nad ostatními skupinami Scény přišla v období zvýšené kontroly ze strany donucovacích orgánů. V dubnu 2004, provedla FBI ve spolupráci se zahraničními orgány činnými v trestním řízení koordinované zátahy v jedenácti zemích, které odhalily více než stovku pirátů. Proti pirátská jednotka Asociace amerického nahrávacího průmyslu zaměstnávala vyšetřovatele, kteří se potloukali po chatovacích místnostech Scény a učili se její jazyk. Pokoušeli se infiltrovat Scénu a vysledovat uniklý materiál a jeho následné šíření po internetu. Jejich vyšetřovaní je přivedlo ke stále vlivnější skupině RNS a o svá zjištění se podělili s FBI.

RollingStone 2004 12
Článek Billa Werdeho v časopise RollingStone (kliknutím zobrazíte celý článek)

Scéna se stala vděčným tématem i pro novináře. Článek Billa Werdeho v prosincovém čísle časopisu Rolling Stone z roku 2004 představil skupinu RNS široké veřejnosti. Popis pod fotografií skupiny U2 zněl, “Během čtyř dnů jedna skupina vydala uniklá CD od U2, Eminema a Destiny’s Child.” Článek citoval zdroj blízký Eminemovi “Raperův tábor se domnívá, že album Encore uniklo, když bylo odesláno distributorům, kteří dodávají alba z výrobních závodů do obchodních řetězců jako je Wal-Mart.” [pozn. zmiňovaný článek se mi nakonec podařilo sehnat a kliknutím na obrázek výše si jej můžete celý zobrazit]

Byla to však mylná informace. CD nepocházelo od distributora, pocházelo od Glovera. O tři dny později nahrál na internet album How to Dismantle an Atomic Bomb od U2. (Destiny Fulfilled od Destiny’s Child pocházelo odjinud). Čelíce zvýšené pozornosti, Kali se rozhodl odstranit z NFO souborů potenciálně identifikující informace; od teď obsahovaly pouze datum ripnutí alba a datum, kdy mělo být v obchodě.

Kali nařídil, aby se kanál RNS chatu přesunul z veřejných IRC serverů do soukromého počítače na Havaji. Instruoval jednotlivé členy skupiny, aby komunikovali výhradně prostřednictvím toho šifrovaného kanálu. Další způsoby komunikace jako například prostřednictvím AOL Instant Messengeru byly zakázány. Opět také potvrdil zákaz pirátské distribuce fyzických médií. Glover však pravidla Scény odmítl dodržovat. Používal AOL IM kdykoliv se mu zachtělo a stále měl v šatní skříni sportovní tašku s uniklými disky. O hudbu už neměl takový zájem, nezajímalo ho ani uznání od nějaké internetové skupiny. Jediné, co ho doopravdy zajímalo, byly topsites. Čím více jich měl k dispozici, tím více uniklých filmů mohl získat a tím více DVD mohl prodat.

Během dobrého týdne Glover sám mohl prodat tři stovky DVD disků a přijít si na patnáct set dolarů v hotovosti. Nyní začal rozšiřovat pole své působnosti. Začátkem každého týdne vyložil čtyři sta disků u každého ze tří spřátelených holičství v Shelby. Na konci týdne se vrátil, aby si vyzvedl svůj podíl ze zisku - zhruba šest set dolarů týdně z každé provozovny. Jeho nejlepší prodejce si prodejem pirátských kopií filmů vydělal více než stříháním vlasů. Když ostatní prodejci okopírovaných disků viděli zisky, které Glover vydělával, začali se přesouvat do jeho teritoria. Glover si ale udržel výrazný náskok. “Měl jsem přístup k tolika věcem,” řekl. “Nikdo z ulice mě nemohl překonat.”

Mnoho z Gloverových nejlepších zákazníků pracovalo ve výrobním závodě Universalu a pro ty, kterým věřil nejvíce, připravil ještě lepší nabídku. Místo pěti dolarů za disk s filmem jste za dvacet dolarů měsíčně mohli získat neomezené předplatné a dokonce jste ani nepotřebovali disky. Glover spustil svou vlastní topsite a poté, co jste si zaplatili předplatné, jste si mohli stáhnout cokoliv, co jste chtěli. V nabídce byly aktuální filmové novinky na DVD discích spolu s nejnovějšími hrami, hudbou, programy a dalšími věcmi. V té době bylo video na vyžádání stále ještě technologií vzdálené budoucnosti, ale pokud jste znali Glovera, už jste ho měli. Ze svého domu provozoval privátní Netflix.

Glover začal rozhazovat peníze za přemrštěné nákupy. Nakoupil herní konzole a dárky pro své přátele a svou rodinu. Koupil si novou off-road čtyřkolku a potom druhou. Koupil ojeté SUV Lincoln Navigator a vyšperkoval ho xenonovými předními světly, sáním na kapotu a drahým stereo přehrávačem. Rapeři měli léta v oblibě disky nazvané spinners - vyvážené železné poklice na samostatných ložiscích, které se otáčely i poté, co auto zastavilo. Aby se odlišil, Glover si koupil disky nazvané floaters: poklice s těžší spodní částí, které se netočily, ani když se kola dala do pohybu.

V roce 2005 vydali RNS s předstihem čtyři z pěti nejlépe prodávaných alb v Americe. První a druhé místo obsadila alba The Emancipation od Mariah Carey a The Massacre od rapera 50 Cent. Glover dodal obě dvě. Předčasně vydané tituly od RNS si rychle našly cestu do veřejných sítí pro sdílení souborů a během čtyřiceti osmi hodin od chvíle, kdy se objevily na topsites, bylo možné najít kopie propašovaných CD na iPodech po celém světě.

Koncem roku 2006 měl Glover na svém kontě téměř dva tisíce předčasně uniklých CD. Už si ani nedělal starosti s tím, že by ho někdy mohli chytit. Hudební vydavatelství Universal prodalo závody na výrobu kompaktních disků, což firmě umožnilo sledovat z bezpečné vzdálenosti úpadek fyzických médií. Ačkoliv s ním měl nový majitel stále platnou smlouvu na lisování CD, nově pořízený výrobní závod bral jako vyčerpatelné aktivum a přestal investovat do jeho údržby. Hudebníci, kteří měli smlouvu s Universalem si neustále stěžovali na předčasné úniky alb, ale jeho dodavatelský řetězec byl nezabezpečený jako kdykoliv předtím.

Ačkoliv byla skupina RNS stále velmi úspěšná, mnoho z jejich členů začínalo být unaveno jejími aktivitami. Když v roce 1996 skupina RNS začínala, většina členů byli náctiletí počítačový nadšenci. Nyní se blížili třicítce a přitažlivost scény pomalu vyprchávala. Opustili svá zaměstnání ve školních rozhlasových stanicích, nebo si našli více lukrativní obory než hudební žurnalistiku a přišli o přístup k předčasně vydaným albům.

Poslech stovek nových alb ročně mohl vést k určitému druhu cynismu. Všichni hudebníci používali Auto-Tune pro opravu falešného zpěvu; všichni skladatelé kopírovali poslední velký hit; na každé skladbě se podíleli stále stejní producenti. Glovera rap již nebral tolik, jak byl ještě donedávna zvyklý. Tony Dockery se opět začal angažovat a poslouchal především černošskou duchovní hudbu. Simon Tai stále navštěvoval chatovací kanál, ale již několik let nedodal ani jedno album. Dokonce i Kali vypadal trochu znuděně.

Glover přemýšlel o tom, že by ze Scény odešel. Bylo mu přes dvacet, když dodal první vynesené album. Nyní mu bylo třicet dva. Deset let nosil stále stejný účes a oblékal si stále stejná trička s potiskem a modré džíny, ale jeho vnímáni sebe sama se měnilo. Nedokázal si vzpomenout, co ho tolik přitahovalo na silničních motorkách, nebo proč měl pocit, že je nezbytné mít svou vlastní zbraň. Jeho tetování se Smrtkou mu nyní přišlo až neuvěřitelně hloupé.

Gloverovy zisky z prodeje DVD disků začaly klesat. Předčasně vydaná hudební alba i filmy byly veřejně dostupné během pár vteřin po jejich nahrání na topsites. Dokonce i ti, kteří nebyli příliš technologicky zdatní, si je dokázali z internetu stáhnout. Během pár let Gloverovy zisky spadly na pouhých několik stovek dolarů týdně.

Glover se začal se svými pocity svěřovat Kalimu. “Děláme to už dlouhou dobu,” řekl během jejich telefonického rozhovoru. “Nikdy nás nechytli. Možná je nejvyšší čas s tím přestat.” Kali překvapivě souhlasil. Ačkoliv byla bezpečností opatření ve výrobním závodu stále nedbalejší, vynašeči disků paradoxně podstupovali mnohem vyšší riziko. Uvnitř zahraničních orgánů činných v trestním řízení, F.B.I. a interních proti pirátských jednotek RIAA totiž existovalo několik týmů vyšetřovatelů, kteří pracovali na tom, aby je odhalili a dostali před soud. Kalimu bylo jasné, kam až jsou vyšetřovatelé ochotni zajít. Některé z obětí mezinárodní razie z roku 2004 byli jeho přátelé a navštívil je ve federálním vězení.

Poté v lednu 2007 jedna z topsites RNS záhadně zmizela. Server, který byl umístěn v Maďarsku, začal odmítat všechny žádosti o připojení a firma, které patřil, nekomunikovala. Kali nařídil ukončit činnost skupiny. Posledním titulem, který skupina RNS předčasně vydala, bylo album Infinity on High od Fall Out Boy, které dodal Glover z výrobního závodu.

Desítky bývalých členů zaplavily chatovací kanál RNS, aby vyjádřily svůj respekt. Dockery, přihlašující se pod přezdívkou St. James, si jako formu pocty začal měnit stále dokola svou přezdívku za jména bývalých členů skupiny. “I kdybychom nyní skončili, nikdy na to nezapomenu,” napsal Kali. “Nevím, jak vy ostatní, ale proč dál riskovat.” Krátce poté byl RNS kanál zavřen navždy.

Konec páté části. Pokračování příště.

Komentářů k příspěvku „Muž, který srazil hudební byznys na kolena V.“: 0


  1. Žádné komentáře

Přidat komentář






TOPlist