Nikon D80 – špinavý senzor III.
Do třetice všeho dobrého i zlého. V případě anabáze s vyčištěním senzoru u mého Nikonu D80 naštěstí platí to první. Na třetí pokus se konečně zadařilo a senzor od minulého pátku doslova září čistotou.
Do třetice všeho dobrého i zlého. V případě anabáze s vyčištěním senzoru u mého Nikonu D80 naštěstí platí to první. Na třetí pokus se konečně zadařilo a senzor od minulého pátku doslova září čistotou.
S více než týdenním odstupem se vracím k mé anabázi se špinavým senzorem. Jak je již patrné z nadpisu, senzor je stále špinavý a to navzdory mému velkému snažení, kdy jsem dal na radu moudřejších a kromě bezdotykové domácí cesty zkusil i čištění v autorizovaném servisu Nikonu.
Digitální zrcadlovku D80 mám již déle než rok a posledních pár měsíců měním objektivy relativně často. Při výměně se snažím dobu bez objektivu udržovat minimální, a protože jsem si prachu na fotografiích zatím nevšiml, domníval jsem se, že senzor mám čistý. Jen tak „z hecu“ jsem si tedy udělal testovací snímek oblohy s clonou f22 a nestačil jsem se divit.
Na mistrovství ČR v kategorii F3B jsem se těšil delší dobu. Nejenže jsem v Liberci na letišti ještě nebyl, ale také jsem si nemohl nechat ujít příležitost, cvaknout po čase opět nějaká ta letadýlka a setkat se s kamarády a známými. Na poslední chvíli to sice vypadalo, že nepojedu, ale nakonec vše dobře dopadlo a dnes tu pro vás mám slibovanou fotogalerii.
S odstupem pouhých dvou dnů zveřejňuji třetí várku svých fotografií pořízených za plotem letiště v Ruzyni. Tyto jsem cvaknul během jednoho pozdního odpoledne v době opravy hlavní ranveje. Letadla přistávala a vzlétala ze staré ranveje a podařilo se mi k ní dostat opravdu blízko.
Pozvolna to již začíná být nepsaným pravidlem. Každý můj výlet za Daliborem do Rakovníka při návratu končí u plotu letiště v Ruzyni, kde trpělivě čekám na letadla a fotím jako o život :-) Ani minulou středu tomu nebylo jinak. Pár fotografií uvnitř.
O uplynulém víkendu se v Brně uskutečnila první letošní F3B soutěž, na kterou jsem se hodně těšil, neboť to byla příležitost, vyzkoušet si nový objektiv ve známém prostředí. Možná jsem se těšil až moc, protože jsem si to nakonec příliš neužil a na pořízených fotografiích je to bohužel znát.
V neděli 15. března zavítalo do Prahy na jedno odpoledne předčasné jaro. Modré obloze a hřejivému sluníčko nešlo odolat, a tak jsem vzal svého Nikona s ještě novotou vonícím sklem 70-200VR a vrazil do ZOO, objektiv poprvé otestovat.
Při posledním nákupu na BHPhoto jsem si kromě skla pořídil i pár drobností včetně polarizačního filtru B+W. Protože jsem ale pěkný truhlík, podařilo se mi filtr hned při prvním fotografování vylepšit o pár otisků svých prstů. Jeho vyčištění nebylo nic jednoduchého, osvědčené metody do jedné selhaly, ale nakonec se zadařilo a filtr je opět jako nový.
Při návratu z nedělního výletu do Rakovníka mi to nedalo a rozhodl jsem se využít příjemné pozdně odpolední světlo k dalšímu otestování objektivu VR 70-200/2.8. V Jenči jsem odbočil směrem k ranveji letiště Ruzyně a za pár minut již spoza plotu vyhlížel první startující letadlo. Fotografie uvnitř.