Vyhlídka na věčnost - Jiří Kulhánek

Vyhlídka na věčnostPo zhlédnutí bezpočtu nadšených statusů mých „přátel“ na Facebooku, kteří se po předlouhém čekání konečně dočkali a měli možnost si jedním dechem přečíst nejnovější knihu Jiřího Kulhánka Vyhlídka na Věčnost, mi to nedalo, a když se po půl roce na serveru PalmKnihy objevila verze v MOBI formátu, investoval jsem necelých 200 Kč a knihu si pořídil.

Předesílám, že jsem přečetl všechny doposud vydané knihy Stephena Kinga, některé dokonce dvakrát (Running Man, Svědectví), kvůli jedné jsem si vzal i dovolenou (Pytel Kostí) a pár jsem jich přelouskal i v originále (Svědectví, Pod Kupulí). Je to trochu paradox, neboť filmové horory rád nemám, ale v literární podobě mi nevadí. Nejspíš to bude i tím, že z Kingova pera jsou to spíše psychologické studie uvěřitelných postav jednajících na hranici svých možností, zasazené do zajímavého prostředí, ve kterém hrdinové procházejí poutavým příběhem. Ten se obvykle rozjíždí velmi zvolna, ale vzápětí chytne a nepustí až do poslední stránky.

Vyhlídka na věčnost

Vyhlídka na věčnost bylo mé první setkání s tvorbou Jiřího Kulhánka, kterého jeho příznivci označují za nejlepšího českého spisovatele navrch s přívlastkem kultovní. Jeho kniha Cesty Krve, které se zřekl, se na Aurku prodává za hříšné peníze … viděl jsem ji i za 5000Kč. Navíc Stephen King patří k jeho nejoblíbenějším autorům. Na tom Kulhánkovi něco musí být, řekl jsem si a knihu si pořídil. Bylo to v pátek a na víkend jsem měl smělé pracovní plány. Chyba lávky…

Oficiální text z přebalu Vyhlídky na věčnost čtenáři Kulhánkem nedotčenému příliš smysl nedává:
„Žijí mezi námi - známe je z televize, z rozhlasu i z novin - mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný.“

Netuše do čeho jdu, jsem nastartoval Kindle a pustil se do čtení. Vyhlídka na věčnost nemá žádný pozvolný nástup, ani rozvleklý úvod, ani obvyklé seznamování s prostředím a postavami. Vyhlídka na věčnost vás hned na prvních stránkách zavalí akcí. Co na tom, že nic z toho, co čtete, vůbec nechápete - červy, Slíďáky, kruhy atd. Důležité je, že to funguje, neboť otáčíte jednu stránku za druhou a kupředu vás žene nejen strhující akce, ale i WTF faktor.

Hodiny letí, práce stojí, rodina se po vás shání a vy stále čtete a čtete. Přemýšlíte o tom, zda je toto opravdu samostatná kniha a ne třináctý díl rozsáhlé ságy, protože Kulhánek téměř vůbec nic nevysvětluje a zavaluje vás stále intenzivnější akcí proloženou trefnými a vtipnými hláškami pana Mluvčího, při kterých se pokaždé pousmějete, jak trefil hřebíček na hlavičku a dál ve svižném tepmu mačkáte tlačítko pro posun na další stránku.

Nastolené tempo graduje, Klulhánek jde až tak daleko, že se v ději a v nonstop akci téměř zcela ztrácíte. Připadáte si jako byste z vlastního pohledu sledovali tu nejhustší bitvu například ve hře Diablo na nejtěžší obtížnost. Masakr. Doslova.

Toto smrtící tempo naštěstí po první stovce a něco stran polevuje (všeho moc škodí) a přichází podle mého nejlepší pasáž knihy, kterou lze bez většího spoilerování nazvat „Do pekla a zpátky za pár dní“. Smekám před Kulhánkovou představivostí a fantazií. Jeho peklo je jednoduše „boží“ (boží peklo, paradox, já vím), propracované do nejmenších detailů a průběžně kořeněné nezapomenutelnými (alespoň pro mne) hláškami a dialogy. Jeden příklad za všechny - rozhovor Mluvčího s vládcem Pekla:

„Nechci působit moc zvědavě, ale viděl jsem tam místo, kde hříšné duše jen seděly, docela pohodlně, v křesílkách. Přiznám se, že …“

„Nechápeš? To jsou sadisté a masochisté - vrazi. Vědí, kde jsou, co se kolem nich děje, a sní o tom. A nic - nic nemohou dělat, a ani nic nevidí ani neslyší - jen pohodlně sedí. Jednou za strašně dlouhou dobu jim tam pustíme jeden dva výkřiky, aby si to osvěžili. Tak se ani nehnou a jen špiclují uši. A trpí.“

„Jak brutální,“ řekl jsem.

„Snažíme se…“

Velká škoda, že po návratu z pekla děj pozvolna ztrácí spád a například romantická pasáž v Praze se oproti začátku knihy neskutečně vleče, postrádá jiskru a z pohledu čtenáře je to po předchozí jízdě docela nuda a utrpení. Více pekla, méně romantiky. Ta Kulhánkovi evidentně moc nejde.

Zbývající stránky odklikáte v pohodovém tempu. Pochopíte, proč jste začátek nechápali, a čeká na vás konec ve formě klasického klišé. I tak je ale Vyhlídka na věčnost knihou, kterou si budete ještě hodně dlouho pamatovat. Alespoň tedy v případě, že jste před tím jiné Kulhánkovy knihy nečetli. Někteří z jeho pravidelných čtenářů si totiž stěžují, že s Vyhlídkou na věčnost jejich oblíbený autor nepřekročil svůj stín a pouze s malou obměnou vařil podle osvědčeného receptu.

Signature

Komentářů k příspěvku „Vyhlídka na věčnost - Jiří Kulhánek“: 5


  1. 1 Dalibor

    A já furt nechápal, proč nemáš čas na fotky, létání, atd … čteš kokotiny :-) :-)

  2. 2 thr

    Kulhánka to chce přečíst celého. On totiž má ty knihy dost propojené (možná je lepší slovo “promotané”) a do sebe to pořádně zapadne až při přečtení všech.
    Minimálně by se měl přečíst Noční klub, to nemá chybu. Celkem v pohodě jsou i “Vládci strachu”, stejně tak stojí za pozornost “Stroncium”. Série “Divocí a zlí” je trochu diskutabilnější, to už nemusí zkousnout každý :-(
    Zmíněná “Cesta krve” pak není marná, za přečtení stojí i třetí díl, který napsal někdo jiný jako reakci na odchod Kulhánka od této série, nicméně tím, že to Kulhánek nechal plavat, to přeci jen trochu ztrácí.

  3. 3 PiNa

    thr: Vyhlídku na věčnost jsem četl někdy v květnu a poté se zařekl, že mi to jednou stačilo. S odstupem času to ale vypadá, že alespoň Noční klub ještě zkusím. Přeci jenom je to takový oddychový “brak” alá čistá hlava a to se mi teď docela hodí ;-)

  4. 4 kratas

    Když Kulhánka tak od začátku až do konce a dát si jeho povídky. Jeho knihy mají všechny spád a samotné protínání se dějů je úchvatné. Je to pan spisovatel. Takže za mě, buď všechno nebo nic.

  5. 5 thr

    Ona mimochodem ta vyhlídka na věčnost zas taková bomba není - myslím v kontextu jiných věcí od Kulhánka. Některé nápady tam má dobré, v tom problém není, ale nějak mi to přijde méně vydařené než jiné věci.

    Brak je to bez nejmenší diskuse, jenže občas je to velice osvěžující, zejména když jsi trochu cynický typ :-)

Přidat komentář






TOPlist