Murphyho zákony určitě všichni znáte. Víte ale, jak s jejich vznikem souvisí raketové saně Gee-Whiz schopné dosáhnout rychlosti až 647 km/h? A víte také, že se autor Murphyho zákona podílel kromě jiného i na vývoji legendárních letounů XB-70 Valkyrie a SR-71 Blackbird?
Co jsou to Murphyho zákony
Murphyho zákony jsou všeobecně známé výroky a rčení, které se týkají lidské chybovosti a selhání. Tyto zákonitosti jsou často nazývány jako „zákon schválnosti“ a vycházejí ze základní myšlenky, že „co se může pokazit, to se pokazí“. Definice Murphyho zákonů na Wikipedii.
Murphyho zákony se staly populárními po celém světě a jsou často používány jako vtipné a ironické připomenutí toho, že nic není dokonalé a vše se může pokazit. Tyto zákony mají překvapivě také praktické využití, například v oblasti plánování projektů a řízení rizik.
Kdo je autorem Murphyho zákonů
Se základním tvrzením, na kterém všechny Murphyho zákony stojí, přišel americký letecký inženýr Edward A. Murphy koncem 40. let minulého století, kdy se podílel na výzkumném projektu vojenského letectva s krycím názvem MX981 na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. Projekt zkoumal působení vysokého přetížení na těla pilotů během intenzivních letových pasáží a havárií.
Edward A Murphy, autor Murphyho zákona
Jeden z testů v rámci projektu zahrnoval jízdu v raketových sáních po dráze o délce 600 metrů. Ty měly být urychleny na rychlost až 320 km/h a poté zastaveny během méně než sekundy po sešlápnutí brzdy.
Za zmínku stojí, že v březnu roku 1954 se podařilo tyto saně rozjet z 0 až na 674 km/h a zpět na 0 během necelých 8 sekund. Pasažérem byl vedoucí projektu plukovník John Stapp, který se tak stal nejrychlejším člověkem pohybujícím se po zemském povrchu.
Při své poslední jízdě s modernizovanými saněmi Sonic Wind, které nahradily již zastaralé a pomalé saně Gee-Whiz, dosáhl Stapp 10. prosince 1954 rychlosti 1028 km/h a při jejich zastavení na 0 během 1,37 sekundy bylo jeho tělo vystaveno přetížení 46.2 g. Odešel po svých a získal titul „Nejrychlejší žijící člověk“.
Ale vraťme se zpět k Murphyho zákonům.
Vznik Murphyho zákonů
Byly to právě tyto raketové saně Gee-Whiz, kterým svět vděčí za vznik prvního Murphyho zákona.
Pro měření přetížení působícího na různé části těla byly použity čtyři speciální elektronické tenzometry umístěné na ramenní popruhy sedačky na saních. Tyto tenzometry byly vyrobeny speciálně pro účely experimentu na letecké základně Wright-Patterson v Daytonu v Ohiu.
Na základnu v Kalifornii tyto nejnovější prototypy dovezl inženýr z Wrightova leteckého vývojového střediska, kapitán Edward Murphy.
3. listopadu 1949 během testovací jízdy se šimpanzem všechny čtyři tenzometry selhaly a na konci ukázaly nulové hodnoty. Po jejich rozebrání bylo hned jasno. Snímače byly z výroby zapojeny obráceně a elektronické signály se vzájemně vyrušily.
Plukovník John Stapp na raketových saních Gee-Whiz
Murphy, znechucený nedostatkem pozornosti věnované detailům při výrobě tenzometrů, prohlásil: „Pokud existuje způsob, jak to ti chlapi mohou udělat špatně, tak to udělají.“ Poté sám tato měřidla odvézl zpět na základnu Wright-Patterson v Daytonu na opravu.
Vedoucí projektu MX981 plukovník John Stapp byl později místním reportérem dotázán, jak se jeho týmu při provádění náročných testů podařilo vyhnout zraněním a smrtelným úrazům. Stapp odpověděl, že jeho tým pracuje podle „Murphyho zákona, že pokud se něco může pokazit, tak se to pokazí“.
Snažil se tím reportérovi sdělit, že letectvo počítá s možnými selháními, předpokládá nejhorší možný scénář a tyto možnosti řeší dříve, než se někomu něco stane.
Stappův zákon
Pro Stappa to byl jen další ze zákonů, které při práci na projektech amerického letectva „vymyslel“. Jeho nejznámějším zákonem před Murphyho zákonem byl „Stappův zákon“, který částečně kopíroval Murphyho myšlenku: „Univerzální vlohy pro neschopnost činí z každého lidského úspěchu neuvěřitelný zázrak.“
Stapp Murphyho zákon v pravém slova smyslu nevymyslel, ale zasloužil se o to, že se stal populárním rčením. Murphyho zákon byl nakonec vyryt na pamětní desku na americké vojenské akademii ve West Pointu a brzy zastínil celý testovací program MX981.
Perlička na konec
Po odchodu z armády v roce 1952, se Murhpy vrátil do Kalifornie a věnoval se kariéře v oblasti navrhování kokpitů letadel pro řadu soukromých firem. Pracoval také na záchranných systémech pro posádky některých nejslavnějších experimentálních letadel 20. století, včetně F-4 Phantom II, XB-70 Valkyrie, SR-71 Blackbird, B-1 Lancer a raketového letounu X-15.
Mohlo by se vám také líbit
- Havárie větroně Swift S-1 na Shoreham Airshow – nejlépe zdokumentovaná havárie větroně v historii a pilotovy druhé narozeniny.
- Zlín Z-526A G-AWAR – havárie v Hullavingtonu – nepříliš známá letecká havárie při které špičkový pilot Neil Williams úspěšně zvládl nouzové přistání s akrobatickým letadlem Zlín Z-526A poté, co se mu při tréninku složilo křídlo.
- Neuvěřitelný příběh pilota letounu SR-71 – Bill Weaver byl zkušebním pilotem Blackbirdu a současně prvním člověkem, který se nedobrovolně katapultoval ve výšce téměř 24 km při rychlosti přesahující 3900 km/h a jako zázrakem přežil.