Never Forget

Never Forget

Někdy si tak říkám, jaké obrovské štěstí naši generaci potkalo, že jsme měli možnost zažít všechny tyto, dnes již archaické, technologie na vlastní kůži. Už chybí jenom tričko s tímto motivem. Pro nás čtyřicátníky ideální dárek (smajlík).

Komentářů k příspěvku „Never Forget“: 9


  1. 1 Celestyn

    No a ona k tomu dneska patří i DV kazeta. Mám doma nepříliš starou digitální kameru a kazety už do ní nekoupím. O osmičkách ani nemluvím.

  2. 2 m.v.

    Bozi :-) Jeste k tomu pridat C-cka a krystal na 35-40MHz a je to dokonaly :-)))
    Jj, starneme a na detech (jak rostou pred ocima) a technologiich (jak starnou pred ocima) to je videt nejvic ;-)

  3. 3 Klobouk

    Kde se dá tričko objednat ?
    Kazet mi prošlo rukama desítky tisíc, tak jsem zamáčkl slzu…

  4. 4 JirkaM

    V jiném příspěvku na těchto stránkách se hovoří o tom, že i knížky už to mají spočítané. Je mi těch mladých docela líto, protože jediné, co budou za chvíli mít, budou elektronické paměti a profil na ksichtknize. Bude stačit jeden výboj, a veškeré svoje archivy budou mít v čudu. Na to, jak vypadali, když jim bylo tolik a tolik roků, se už nebudou mít kde podívat. Nemám nic proti pokroku, ale rychlé stárnutí všech typů médií a nutnost neustálého zálohování a koupě nových médií už mi začíná silně lézt krkem.

    Přitom každý fajnšmejkr vám potvrdí, že například co se týče kvality zvuku, nebyla gramofonová LP dosud překonána. Máte pocit, že vaše MP3 hraje špičkově? Zajděte si do nějakého poslechového studia, nechte si pustit gramofon a vemte si sebou pro jistotu plínku. Pánové, nevím, jak kdo, ale já pravidelně usedám ke svému gramofonu a lampovému zesilovači, který bude hrát ještě za dalších 100 let a čtu si u toho papírovou knížku. Ono otevřít si obal z elpíčka a přečíst si, kdo tam vlastně hraje a prohlédnout si pěknou grafiku na obalu taky není k zahození. A tento pocit z krásně vytištěné knížky na kvalitním papíře vám žádná čtečka Amazon a špunty v uších nenahradí. Výrobce mého gramofonu Michell nepochybně nekalkuloval s tím, že záruční lhůta je 2 roky, a že by měl do svého přístroje zabudovat nějaké to “kurvítko”, které za 2 roky a 2 dny přístroj vyřadí z provozu.

    Doba je taková, že se novým technologiím nevyhneme, ale neznamená to, že ty starý za nic nestojí.

  5. 5 PiNa

    JirkaM: S většinou napsaného souhlasím. Virtualizace a digitalizace s sebou přináší klady i zápory. Já osobně mám rád ten pocit, že si s sebou můžu vzít “všechno” a zabere mi to jenom pár hard disků. Na druhou stranu, když si sednu a otevřu opravdovou knihu na kvalitním papíře s její nezaměnitelnou vůní, také to má něco do sebe. A jako bonus je k tomu notná dávka nostalgie. Už se těším, až si se Štěpánkou budeme číst papírové knížky, aby měla po letech, na co vzpomínat.

    Co se týká gramofonové desky, tam bohužel nemáš pravdu. Preference vinylu je pouze na úrovni emocí. Neexistuje jediný technický důkaz, že by vinyl jako záznamové médium byl lepší než CD.

    Pokud máš výtečnou nahrávku s výborným masteringem, potom výsledné CD hraje srovnatelně/lépe než vinyl a to nepočítám MFSL, XRCD a HDCD verze nahrávek, které hrají ještě o poznání lépe oproti původním CD. Samotnou kapitolou jsou _kvalitní_ hi-res nahrávky ze studiových pásek, u kterých obvykle už nebývá co řešit.

    Souhlasím s tím, že vinyl má své kouzlo, i já jsem měl období, kdy jsem vinylům zcela propadl, ale s odstupem času jsem se na vlastní uši přesvědčil, že to není tak černobílé, jak se nám snaží různí fajnšmekři vsugerovat ;-)

  6. 6 PiNa

    Klobouk: Jediné, co jsem našel, bylo na redbubble.com za 28 dolarů bez dopravy. Možná by na triko stačilo i to větší rozlišení (po kliknutí na obrázek) a mohli bychom si to nechat vyrobit tady u nás. Ale nejsem grafik, tak neumím posoudit, jestli bude rozlišení stačit.

  7. 7 JirkaM

    Martine, pár XRCD mám také, hrají velmi dobře, ale je to především tím, že na XRCD jsou tituly, které byly skvěle nahrány a hrají dobře na všech mediích. Co se týká LP, věř tomu, že nejde jen o emoce (které samozřejmě také připouštím). Kmitočtový rozsah LP i dynamický rozsah je mnohem vyšší, než obyčejné CD. Navíc převod dřívějších analogových pásů na digitální formát je proces, který je u málokterého CD zvládnutý. Mám asi 15 let starý komplet CD Led Zeppelin, jehož mastering si hlídal osobně Jimmy Page a musím s politováním říct, že se to nedá poslouchat. Prostě celý CD nevydržím a musím to vypnout. Myslím, že nejdále je z digitálních technologií SACD, tam už je ten zvuk opravdu vynikající, avšak kvůli vysoké ceně přehrávačů a malému zájmu (99 % populace stačí právě ta MP3)toho na tomto mediu moc nevychází. V současnosti nahraná muzika, která je již nahraná v DDD formátu zní většinou z CD už velmi dobře, velký problém je ale právě s těmi staršími analogovými nahrávkami.
    Když mluvím o nedostižném zvuku z LP, mám samozřejmě na mysli kvalitně vylisované desky, které se ale pořád dají koupit třeba v bazaru. U průměrných výlisků třeba ze Supraphonu, nedejbože polských, ruských apod výlisků hraje to CD opravdu lépe.

  8. 8 PiNa

    Jirko, vinyl má obvykle dynamický rozsah 80dB, v ideálních podmínkách by z něho bylo možné vymáčknout až 120dB. CD má dynamický rozsah 150dB. S CD je ten problém, že oproti vinylu si nechá líbit mnohem víc, takže se dneska většina CD mastruje na maximální hlasitost, což se promítne v minimálním dynamickém rozsahu. Na poslech v autě nebo v práci je to OK, ale když chceš víc a pustíš to na dobré aparatuře, tak to k poslechu není. O tomto fenoménu aka Loudness War vyšlo hodně článků, v češtině lze doporučit tento. Určitě jsi četl.

    Když už jsi zmínil Led Zeppelin, tak hezký příklad je jejich album “IV” z roku 1971. Verze na CD z roku 1984 tzv. West Germany Target pressing, kterou mástroval Joe Sidore zní až tak dobře, že jí někteří dávají přednost před vinylem. Mě osobně se v tomhle případě víc líbí 180 Gram Audiophile vinyl od Classic Records z roku 2005 (SD 7208), který mám v ripu od PBTHAla a i když je jenom 16/44, tak je o chlup lepší než ostatní. Jenomže to se bavíme o maximálně vyladěné výbavě v ceně dobrýho novýho auta. “IV” je k dispozici i jako direct rip Reel-To-Reel studiové pásky (AKAI GX 635D -> M-Audio 192), který má ještě o něco lepší basy. Paradoxem je, že nahrávka z hlediska zvukové kvality za moc nestojí, ale hold je to těžká klasika.

    A takových srovnání jsem si u zajímavých alb udělal bezpočet. Někdy vítězí vinyl, někdy CD, někdy SACD, někdy digitální kopie studiových pásek. Podle toho, co je k dispozici a jaký byl mastering. Mám rád dobrý zvuk, proto si pokaždé hledám tu nej verzi. Někdy je to rozdílem třídy, někdy je to “o prsa” a spíš je to otázkou osobních preferencí.

    Poslední dobou kromě nových Daft Punk hodně ujíždím na tomhle SACD: Oscar Peterson - We Take Requests (1964) - CVRJ 8606 SA. Po zvukové stránce je to fenomenální a ani hudebně to nemá chybu. Chybí už jenom sklenka dobrého archivního vína a doutníček ;-)

  9. 9 dalibor

    Teda já čumím…ty tomu fakt kurňa rozumíš (Marťas)…
    Jen ten doutníček tě budu muset naučit :-):-)

Přidat komentář






TOPlist