Pravidelně mi do mailu chodí dotazy na doporučení fotografické výbavy. Jako nejvyšší kvalitativní stupeň je vnímána zrcadlovka. Jenomže málokdo před jejím pořízením tuší, co všechno její nákup obnáší, a že v konečném důsledku by možná byl lepší kompakt vyšší třídy. Velmi trefně své 17 leté zkušenosti se zrcadlovkami shrnul Lubomír Joshua Mojzes.
Pamatuje ještě někdo na staré fotografy, kteří si vystačili po celou svou kreativní kariéru s dálkoměrným fotoaparátem s jednou pevnou padesátkou, třemi clonami a třemi časy? A fotky většinou měly feeling, měly kompozici, bylo v nich cosi, co se dneska rychle vytrácí – svoucnost (identitu, osobitost či individualitu) a styl.
Po skoro 17 letech focení s různými zrcadlovkami jsem se definitivně rozhodl opustit SLR a přejít na kompakt s FF snímačem a pevným sklem. Konkrétně třeba SONY RX1, protože na takový foťák čekám od doby kdy jsem začal fotit digitálem. Je lehký, malý, nemusím měnit sklo, protože to které tam je, je špičkové, foťák má vynikající technické parametry a provedení, které je sice oldschool, ale právě proto je vše podstatné pohromadě a intuitivní.
A tak bych si dovolil sepsat pár svých postřehů o zrcadlovkách, se kterými jsem strávil tolik let mého života. Pro někoho to možná bude znít kontroverzně, protože mu beru jeho náboženství, ale já jsem dospěl k následujícím závěrům. Abych byl korektní, tak upozorňuji předem, že je to všechno IMHO (ve slangu geeků), tedy můj skromný názor :-)
PLUSY:
+ výměnné objektivy (to je diskutabilní výhoda)
+ u dražších modelů dobrá odolnost proti vlhkosti a otlučení
+ zvyšuje BMI (Body Mass Index)
+ zvyšuje ego i u průměrných fotografů
MÍNUSY:
– velmi vysoká hmotnost samotného těla a celé výbavy
– kvalita kresby, bokehu a barev je extrémně závislá na kvalitě použitého objektivu, který je většinou nic moc, pokud zrovna nestojí 50 až 200 tisíc
– nutnost kupovat pořád „lepší“ a dražší objektivy, protože žádný není dost kvalitní už jen z toho prostého důvodu, že se dá vyměnit za jiný
– zdánlivá svoboda s výměnnými objektivy se mění postupně v nesvobodu, tápání a omezení při vlastním focení ve smyslu, co tam dát za objektiv, který bude na danou fotku nejlepší a podobně; výsledek je ten, že se nafotí jedna věc se třemi objektivy, ztratí se spousta času a všechny tři fotky jsou většinou k ničemu, protože se zapomene na kompozici a světlo. Omezení jedním pevným objektivem přináší většinou větší kreativitu, vnímání okolí, kompozice a aktivitu než deset objektivů v „kufru“ na zádech.
– pakárna při výměně objektivů; není to většinou kam odložit, práší se do toho, brzdí to fatálně vlastní tvorbu i případnou skupinu a okamžik je mezitím pryč. Pocitový, světelný, dějový a chuť taky. Výsledkem je unavený fotograf, nespokojený s tím co (ne)nafotil a na druhé straně závěrka, která namlátila mraky fotek zbytečně.
– lenivost fotografa; pramálo se snaží o ovládnutí scény, hledání vhodné pozice, vzdálenosti a víceméně o fotce nepřemýšlí. Navíc se mu mnohdy ani nechce to celé zase rozbalit a měnit a ladit atd. Nemá „kontakt“ s foceným cílem.
– zrcátko mlátí při každé fotce; poněkud vysoká daň za zvukovou kulisu a hledáček. Ten kdo kompozici nevidí (naučit se to nedá), ten ji neuvidí ani v hledáčku i když má okolo tmu. A kdo ji vidí, ten ji uvidí i na displeji a nemusí mu u toho nic mlátit.
– potřeba někdy dost výrazně editovat de facto každou fotku či už barevně anebo z hlediska malé dynamiky, tonality atd. = extrémní ztráta času u editoru
– nepřeberné množství příslušenství, které v praxi ale mnohem více svazuje, než osvobozuje.
A to je asi vše. Ať si každý nový kupec zrcadlovky uvědomí, do čeho jde, co jej to bude stát a co mu to přinese. Přeji dobré světlo a nezapomínat, že tělo je pouze držák na objektiv. Tak se raději koukejte a vnímejte :-)
Související odkazy:
Thom Hogan – Vymluvte se na výbavu
Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu.
Jistě, že to smysl má. Jde jen a jenom o to, co od toho člověk očekává. Nikdy s sebou neberu více než 2 objektivy a často s sebou mám jeden základní. Pokud nepočítám s tím, že budu potřebovat něco se sklem 400 a více, tak ho s sebou prostě neberu. Mě nejvíce dojímá, když si má přítelkyně vezme zrcadlo, nastaví na automat a pak nadává, že fotky jsou rozmazané a proč já mám noční fotky OK a ona ne. A když ji řeknu, že se musí naučit vnímat všechny parametry, které nestavuje a nemůže se spoléhat na automat, tak jen zavrčí a jde cvakat automatické fotky dál. Člověk se musí naučit vnímat ty parametry automaticky a když už to zvládne a může to trvat i hodně dlouho, musí pak cvičit focení určitých modelových a později nemodelových situací. Pokud tomu nechce ten čas věnovat, pak plně stačí kompakt v kapse.
Pro nadšené amatéry doporučuji zrcadlovku bez zrcátka. Původně jsem tím pohrdal, pak to koupil a jsem bezmezně nadšen. (Panasonic G1). Mám základní objektiv 1:3, možná časem koupím ještě něco delšího, ale vůbec to nespěchá. Mám nafoceno cca 30 let zrcadlovkama od Prakticy L2 po Minoltu XE5 a poté pár let digi kompaktem, takže vím, o čem mluvím. Se zrcadlovka jsem vždycky stačil se záklaďákem, 35 a 135mm, 80mm Pancolar bylo těžké zklamání (portrétní sklo v dnešní relaci 30k Kč).
Ja s tim teda spise nesouhlasim. Jakmile jsem nakoupil vybavu, co odpovida nejakym mym kvalitatinim narokum (telo a 3 objektivy – 1770, 70200 a 50, stativ batoh a takove ty zakladni veci), zadny z tech „minusovych“ bodu moc nepocituju. S Lightroomem odpadaji i hodiny u editoru, stejne tak dokaze velmi efektivne odstranovat vady levnych objektivu :)
Zajímavý a dá se se spoustou věcí souhlasit. Je jasný že vzít zrcadlovku s plnou výbavou na nějakou kalbu není zrovna ono (tam radši nic nebrat, nebo jen nějaký kompakt, kterého nebude škoda a nebude překážet). Na druhou stranu, když je venku pěkné počasí, člověk vezme zrcadlo a jde si někam zafotit, tak je to parádní relax. A myslím si že ten relax (alespoň pro mě) vychází z toho, že to mám jako koníček, takže nejsem nucen někde být, udělat z toho fotky, atd. Prostě já to vnímám jako zábavu a odpočinek. Stejně jako když mám chuť si zalítat, strčím letadlo do auta a jedu si relaxovat, když mám chuť fotit, vezmu foťák a jdu. A k modelařině vychází i přirovnání kompakt vs zrcadlo. Taky si doma poletuju s vrtulníčkem, na dvoře lítám s malým hornoplošníkem, ale pokud si to fakt chci užít, tak zabalím něco pořádnějšího a vyrazím na letiště. Taky si odcvakám něco kompaktem, ale když mám náladu si to užít, vezmu zrcadlo.
Ale extrém je, s kterým se poslední dobou setkávám ve svém okolí nějak moc často. Lidi o focení neví nic, maximálně kde má kompakt tlačítko zapnout a spoušť. A tito lidé si kupují zrcadlovky. (nejvíc mě dostal kolega, který na dotaz co koupil odpověděl: nějakou tu zrcadlovku a v balení k tomu je menší a větší objektiv, všechno je takový černý, ale nevím ani pořádně co to je za značku. Takže položit dotaz o parametrech jsem vzdal). To je první skupina, mám prachy a zrcadlovka vypadá dobře, tím si vylepším styl (něco jako doplněk k oblečení, jako kabelka atd).
Druhá skupina to jsou lidi, kteří o focení nic neví a ani nechtějí. Jejich názor je ten, že když dali tolik peněz za foťák, tak to musí umět fotit na automat, přeci nedali tolik peněz za šunt co by se musel nastavovat (snažil jsem se vést několikaminutový rozhovor s jedním člověkem na téma, že právě kvůli tomu aby si mohl nastavit parametry podle toho jak chce daný okamžik zachytit dal tolik peněz. Bylo to marné :-( ).
Třetí skupina, to je skupina lidí, co si koupí zrcadlovky, že budou mít lepší fotky než z kompaktu. Ovšem se stejným přístupem jako se základním kompaktem. Zapnout, přepnout na automat a mačkat. Po nějakém čase přichází rozčarování, že z kompaktu byly ty fotky takový barevnější, lepší. (tuto skupinu mám rád, protože tito lidé rozprodávají danou výbavu pod cenou a téměř nepoužitou a většinou ještě v záruce). Pak podle finančních prostředků buď se vrátí ke kompaktu, nebo přejdou k jiné značce zrcadlovek a celé kolečko pokračuje dál (kupoval jsem objektiv od jednoho takové člověka, 7 měsíců starý, skoro netknutý, cz záruka, 5 tisíc dolů. Prošel značkama canon, po půl roce nikon, pak oly a řikal, že asi půjde do sony, že furt ty fotky nevypadají dobře. Z těchto lidí se rekrutují poté odborní diskutéři na různých fórech).
A pak je tu poslední skupina lidí. Ty si koupí zrcadlovku jako svůj fotografický vývoj, kdy pomalu znalostma a technikou lezou nahoru, čtou články, zkouší, učí se z fotek, atd. Tito lidé berou focení jako svůj koníček, při kterém by chtěli dosáhnout kvality vnitřního uspokojení a pocitu z dobře udělané fotky dle jejich měřítek a cílů.
Tyto čtyři skupiny lidí jsem bral jen jako amatéry, nevztahoval jsem to na profíky. Vycházel jsem jen z pozorování svého okolí v poslední době. Omlouvám se Martinovi za takovýto koment, ale když zde zveřejnil článek, musel jsem si dneska nějak ulevit.
S článkem souhlasím.
Ale analog na vás, chátro digitální. :) A všichni budete cvakat a počítat, kolik že políček vám ještě zbývá do konce poslední ruličky filmu. Pak se pozná, kdo umí fotografovat…
Vašek Ch, naprosto souhlasím.
S výše uvedenými názory z většinou souhlasím, zrcadlovka má cenu pro profíka, nebo pro někoho kdo ji chce „na hraní“.
Přiznám se že mě nejvíce dojala slečna která byla v prodejně a měla zájem o D7000, a její první otázka byla jestli má ten foťák automatické vyhledávání a zaostřování obličejů na fotce, to se přiznám že jsem šel do kolen.
2 Vašek Ch:
… a je jěště jedna skupina (možno většinová), která to už nechce tahat a chce pouze fotit a jak říkáš relaxovat. Ale ne s tunou železa a omezování v podobě neustálého dumání s jakým objektivem a jestli to bude ono anebo ne. Nafotil jsem půlku svých fotek 10 let starým IXUSem, který má 4 mpix a dodnes to nikdo nepoznal.
Ve foto studiu je zrcadlovka skoro nezbytná (ale i tam si umím představit něco bez zrcadla na čem se dají vyměnit objektivy). Taky je nezbytná pro toho kdo fotí vyloženě „hardcore makro“ = DOF velikosti 1mm (k nim se řadím i já) anebo kdo chce fotit telezoomem kačenky a zvířátka… případně i modely letadel (na to je takový Nikkor 70-200/2.8 naprosto dokonalé sklo) To pak je možno i relax, protože nemusí jít k té kačence, zavře se do stanu, vystrčí kládu a čeká…
Já měl ale na mysli většinovou fotografii, jako je karneval v Benátkách, cesty kolem světa, dovolená ve fotogenické oblasti, street, reportáž, dokument, fotogenické scenérie, zajímavé momentky, pocitvé polocelky a celky, a mnoho jiného kde je potřeba vnímat okamžitou situaci, světlo, prostor a podílet se aktivně na scéně tím, že půjdu blíž anebo dál, lehnu na zem, hledám vhodný úhle atd… (tedy ne jako čekání ve stanu na kačenky). A v těchto případech je SLR kamera většinou brzdící a omezující element, protože většinou na ní není zrovna ten správný objektiv, nezaostrí to tam kam zrovne chceme, je to težké a stejně je to většinou přepnuté na „A“ a nebo „ještě lépe“ na „P“.
Kdežto FF kompakt (či už dálkoměrný anebo klasika AF) s pevným sklem mě při svém omezení kreativně i fyzicky osvobozuje, protože jednak nemusím řešit FOV (tak jako v ČB fotce nemusím řesšit barvy a můžu dát důraz na obsah, styl a kompozici se světlem), dáále je to malé a rychlé, nemlátí v tom zrcátko, je to mnohem více akční a nutí to přemýšlet a hýbat se po scéně. Velký zadní display je obrovskou výhodou, protože člověk aktivně vnímá výřez z okolí a je tak více free. Fotky mají pak většinou lepší pocitovou dynamiku i kompozici (samozřejmě podle toho kdo to drží v ruce). Nehledě na to, že z rolišení 25 mpix mi to vystřihne i fotku s ohniskem 50 a 70mm a pořád bude mít slušné rozlišení i na papír o formátu A3. Takže mám vlastně 3 objektivy o světelnosti dejmetomu 2.0 s velkým rozmezím ostření a nemusím se snažit o nic lepšího, protože to naprosto postačuje pro 95% fotografických aktivit…
Fotograf se pak naučí místo techniky vnímat to co je kolem, naučí se rozlišovat co je a co už není důležité. Dává mu to jednoduše svobodu tím, že to není tak univerzální a nenutí ho to myslet technicky ani ho to fyzicky a prostorově neomezuje.
Ono, ten článek je mým zaviněním trochu vytržen z myšlenky, která ho spustila (to by bylo možná dobré jěště připsat na začátek) a to té, že jsem se definitivně rozhodl opustit SLR a přejít na kompakt s FF snímačem a pevným sklem. Konktrétně třeba SONY RX1, protože na takový foťák čekám od doby kdy jsem začal fotit digitálem. Je lehký, malý, nemusím měnit sklo, protože to které tam je, je špičkové, foťák má vynikající technické parametry a provedení, které je sice oldschool, ale právě proto je vše podstatné pohromadě a intuitivní.
Takže aby nedošlo k omylu, zrcadlovka je ve speciálních případech dobrá volba. Jenomže život se skládá většinou z vysoce „normálních „případů““, u kterých je potřeba pouze vyprázdnit mysl a dělat intuitivně pouze to co je potřeba pro naplnění duševní pohody a radosti.
Když budu fotit jídla do katalogu, jiné produktovky anebo fashion ve studiu, tak to bude zrcadlovkou (ale již nikdy ne APS-C ale poctivou FF). Taky kačenkář, broučkař a kytičkář bude patrně tahat zrcadlovku (i když… ále dobře, no). Jenomže když budu fotit život, který je kolem, svůj, váš, náš, jejich, scenérie, zajímavá místa, zajímavé aktivity, zajímavý dokument a jednoduše vše co nás obklopuje, tak chci být svobodný a s čistou hlavou. Tak nechám zrcadlovku doma a vemu si dospělý kompaktní foťák, který v těch většinových situacích udělá mnohem lepší práci než těžkopádné SLR. Všimněte si, že mluvím o Dospělém kompaktu = normální foťák, nikoli o „krabiččce do kabelky“.
Tak jen tolik k tomu. :-))
Přeji všem světlo, prázdnou mysl a pohodu ať už fotíte s čímkoli :-)
LMA: Doplněno ;-)
@Keltek: Ano, ano, ano. :) A kdo by chtěl, tak u Škody mají ještě Ilfordí chemii. Takže Microphen, naředit a šup!
2 PiNa:
OK. Ale to’s ani nemusel, když jsem to už napsal do té poslední litánie :-)
jiripavlik: Pokud to s focením myslí někdo vážně a věnuje se jak vlastnímu cvakání, tak i následnému zpracování, tak právě ty kvalitativní nároky jdou nahoru. Výsledkem je, že pomyslným sítem propadne stále méně fotek (pokud není rozený fotograf, nebo génius), které tyto nároky splňují. A na takové fotografie už nestačí ani levný objektiv, ani pár kliků korekcí v Lightroomu.
Ale základem je, aby nás to bavilo a hlavně aby se fotky líbily nám (případně našim blízkým), pokud se náhodou budou líbit i někomu jinému, je to jenom bonus navíc ;-)
„kvalita kresby, bokehu a barev je extrémně závislá na kvalitě použitého objektivu, který je většinou nic moc, pokud zrovna nestojí 50 až 200 tisíc“
To je klasická, naprosto nic neříkající až nesmyslná generalizace. Má z toho plynout, že pokud si nekoupíte objektiv za 50 litrů a více, nemá zrcadlovka cenu. To je ovšem naprostá lež. I s velmi levnými objektivy se dá dosáhnout špičkové kvality: můj Zeiss Planar 1,7/50 stál nový něco kolem 6 tis. Kč., Canon EF 200/2.8L stál něco kolem 12 tis. z druhé ruky, Carl Zeiss Jena Sonnar 3,5/135 bude taky v bazaru za max. 2-3 tisíce. Všechno špičkové objektivy té nejvyšší třídy za velmi rozumné peníze. (Zapomeňte na zoomy typu 70-200/2,8 atd., to jsou pro obecně zaměřeného amatéra naprosto nevhodné objektivy).
Mimochodem, už tu někdo viděl kompakt, kterým by se daly fotit velmi rychlé záležitosti (když jsme na webu primarně zaměřeném na RC létání)? Já teda ne.
Obecně bych řekl, že zrcadlovku by si měl pořizovat někdo, kdo ví proč ji chce a co to obnáši. Pak odpadne většina v článku zmiňovaných mínusů.
– článek je psaný pro lidi, kteří nebudou kupovat staré objektivy a ani se neorientují v kvalitě těch nových
– článek není psaný pro ortodoxní skupinu fotografů
– taky jsem měl třeba 50/1.4, AF-S 60/2,8 Micro GED, 20/3.5 staré legendární sklo, 35-70/2.8 D staré težké sklo, v jeho době skoro kultovní a všechno je to, jak bych to řekl a nedotkl se nikoho… takové „napůl“ i u moderních objektivů. Asi jsem moc náročný.
U objektivů je jakákoli nízká cena jednoduše okamžitě znát i když to je kultovní dvacet let staré dvojčočkové nepotahované hájend sklo :-))) Platí u nich více než u čehokoli jiného, čím vyšší cena, tím lepší. Je to optika a mechanika, a výsledek je viditelný i bez měráků. Navíc se starými a levnými skly, byť sebelepšími a často manuálními běžný člověk nenafotí defakto nic a bude se trápit s neostrostí a špatnou kresbou i když to nebude ani tak vada objektivu samotného.
– článek není zatracením zrcadlovek, je pouze úvahou pro potenciální „zakaždoucenuzrcadlovku“ aby nebyli hloupí a přemýšleli.
Nové FF kompakty o kterých mluvím (i dálkoměrné) fotí minimálně stejně rychle jako SLR a řekl bych (ověřím brzo), že vzhledem k mechanice a elektronice celku i instantněji než SLR.
Zatím nejlepší kresbu, podání barev a výkon v protisvětle měly u mě objektivy:
Nikkor 17-55/2.8
Nikkor 60mm /2.8 Micro
Nikkor 50mm/1.4
Nikkor 70-200/2.8
Nikkor 24-70/2.8
Až na to makro a tu padesátku jsou to relativně drahá skla, které nestojí „pět korun“, bohužel. Ale mají odpovídající výkon.
Moje dvacetpět let stará 35-70/2.8 byla taky tehdy skoro supersklo za dvacet tehdejsich tisic korun ale ted je to spodní průměr. Je to sice dobré, má to i nějakou kresbu, když se to přicloní, dá se to koupit v bazaru za 5 tis, ale má milion neduhů, které již nejsou zanedbatelné (závoje odlesky, špatné chováni v protisvětle…). Prostě to odpovídá nynější ceně v bazaru.
Jsem přesvědčený, ze do SLR levné sklo nepatří a jen málo lidí je tak v obraze, že si dokáží sehnat levný „superobjektiv“ a nejlépe na všechno.
Článek je o mých pocitech a mé zkušenosti. Někdo se třeba zamyslí a někdo bude nadále nosit baťoh železa na zádech a dělat průměrné až zlé fotky. A někdo zase perfektní, to je samozřejmě „kus od kusu“ :-))
Jen jsem chtěl říct, že na dobrou fotku není vůbec potřeba zrcadlovka a že zrcadlovka v běžném životě může být (a většinou i je) brzda a omezení ve vlastním focení.
2 LMA: Myslím si že máš pravdu. Taky se mi kolikrát naskytla situace, kdy jsem si řekl, škoda že nemám sebou foťák, když jsem si dvě hoďky před tím doma řekl, že dneska a na místo kam jdu tahat batoh nebudu. A nebo ta situace, kdy člověk si pomyslí, že by tohle bylo zajímavý vyfotit, ale pak se začne rozmýšlet, dyť před chvílí jsem to uklidil do batohu, sundal sklo, teď to mám zase rozbalovat, sundavat krytky, kolem je mokrá zem, člověk má pak plné ruce včechno udržet, atd.
Prostě nová generace kompaktů s FF je na velké zamyšlení. A myslím si i finanční zamyšlení, protože většina lidí to bude brát jako sekundární prostředek ke svému zrcadlu. Myslím, že lidi nebudou mít takový převládající názor jako ty, jsou roky zvyklý na to a to. Proto ten článek jako zamyšlení pro nové lidi co chtí vstoupit do kategorie dslr je zajímavý, ukáže, nebo alespoň nahlodá k přemýšlení nad současnými možnostmi.
I když mi to dneska stále vrtá hlavou, je pravda, že už hodně rozlišuju, zda danou věc nafotím jedním objektivem a pak vzít jen tělo a objektiv, ne do batohu, prostě ho mít připnutý někde mimo aby byl hned po ruce, ale zase nepřekážel.
2 Vašek Ch:
Ano, přesne tak jak píšeš.
Ja jsem taky za léta zvyklý na SLR a hledáček a mlácení zrcadla a prostě na jakýsi „orgáč“ z focení zrcadlovkou… ale po čase jsem zjistil, že je to i při vší snaze v mnohých připadech kontraproduktivní, opruzující a únavné. Více omezující aparát mi dá paradoxně větší svobodu a umožní více akce a vnímání při tvorbě. Navíc, konkrétně ten RX1 (budu ho mít půjčený tak ho pořádně provětrám) má vynikající technické parametry a zpracování a patrně pošle drtivou většinu běžných zrcadlovek v případech běžného focení daleko za sebe. Prostě obdoba staré Leiky.
Je to pouze o tom říct sám sobě pravdu, jak to cítíme. Nemusím mít zrcadlovku napořád, i když jsem ji měl tolik let. Život je změna, a když je navíc pocitově k lepšímu, tak je to příjemné. :-)
ja už většinu objektivů prodal a nechal jsem si jen tři aby se mi to všechno vešlo do menší brašny přes rameno… ale i tak je to několik kilo, které se za celý den docela fest pronesou a při každé výměně objektivu to znamená rozhodování jestli vůbec ano, pak sundat brašnu, otevřít, vyměnit objektiv, utřít objektiv, druhý objektiv do brašny, zatímco kamera je v klíně protože kolem je písek, zavřít brašnu, nejlépe jí nechat ležet na místě aby mi neplandala po boku a jít fotit to co jsem chtěl. Pak se vrátit, hodit foťák do brašny a jít dál… abych o sto metrů zjistil, že chci zase něco odfotit ale potřebuji jiný objektiv, než ten, který tam zrovna mám nasazený a celý proces opakovat… Samozřejmě, člověk to rád dělá když je parta fotografů kde všichni vypadají jak vánoční stromek se závažím za tisíce a válíme se všichni po zemi, fotíme koniklece a jiné krávoviny… to je legrace a člověku to v tu chvíli jako pakárna nepřijde :-)
Přesto, že se mohu pod článek a i většinu komentářů bez obav podepsat (a to jako majitel zrcadlovky) s jedním nemohu souhlasit. A to je názor, že k zrcadlovce je nutné nakoupit spoustu objektivů a potom je tahat všechny sebou a nutnost je měnit. To je velký omyl i když to tak spousta lidí dělá. Říká se, že dobrý fotograf si sebou vezme to co potřebuje, špatný všechno co má. Takže když jdu fotit kytičky, vzal bych si asi makroobjektiv, stativ a nic víc. Když jedu na dovolenou kde budu fotit kde co tak vezmu nějakej zoom s rozumným rozsahem, stativ a nic víc. V terénu objektivy měnit nepotřebuju. Výměnné objektivy jsou možnost ne nutnost. Moje sestra o focení nic neví, má zrcadlovku se seťákem už mnoho let a fotí jen na automat běžné rodinné fotky. Je spokojená a vyhovuje jí to a ani netuší, že se ten objektiv dá sundat :-) Proč ne, každej jsme nějakej. Závěrem bych se chtěl přiznat, že plánuju koupit nějaký kvalitní kompakt do kapsy (naštěstí už se začaly vyrábět) a myslím, že s ním zvládnu nafotit dovolenou a mnoho dalších aktivit. Zrcadlovku si ale nechám na portréty, focení rychlých akcí a podobné věci, kde je to stále ještě výhoda. Takže si nemyslím, že zrcadlo je pasé, spíš bych to viděl tak, že na každou věc je potřeba zvolit správný nástroj. Jinak velmi souhlasím s tím, že technická omezení vedou k vyšší kreativitě. Proto nedoporučuju začátečníkům zoom ale pevné sklo.
Teraz volím podľa situácie medzi kompaktom a zrkadlovkou. A často mám aj z toho kompaktu krajšie a lepšie fotky, ako zo zrkaldovky. Možno práve preto, že fotím hneď, nie až po výmene objektívu. Kdeže sú tie časy kinofilového prístroja a jednej päťdesiatky ;)