Věkem podmíněný deficit soustředění pozornosti

Zveřejněno 3. 10. 2012 v rubrice Ze života

VPDSPPoslední dobou se mi až podezřele často stává, že z nikterak ambiciózních plánů, co všechno například přes víkend udělám, nebývá v neděli večer hotovo téměř nic, ale unavený jsem, jako bych dřel od rána do večera. Začínal jsem si pomalu dělat starosti, až mi dorazil mail, ve kterém jsem se dozvěděl smutnou pravdu: I já trpím syndromem VPDSP.

Projevy syndromu VPDSP:

Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu. Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.

Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu. Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a půjdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.

Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer napsal. Jdu si tedy pro něj do pokoje. Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla. Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy.

Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat. Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doleji vodu do vázy.

Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No ale to počká, napřed přece jen je nutno dolít vodu do vázy. Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trocha i na podlahu.

Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem to vlastně chtěl dělat. K večeru – zahrada není zalitá, auto není umyté (ale nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (ale taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.

Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.

Pokud tyto stavy ještě neznáte, rozhodně se nesmějte, neboť váš den se také pomalu ale jistě blíží ;-)

Signature

Přečteno 9 krát
Ke sdílení příspěvku použijte, prosím, ikony níže.
Autor příspěvku: Martin Pilný

Nikonista, který fotí letadla a RC modely. "Modelář", který nestaví a už ani nelétá. Milovník kvalitního zvuku a pisálek, co občas píše na svůj blog www.PiNa.cz.

5 komentářů u „Věkem podmíněný deficit soustředění pozornosti

  1. Dalibor

    To není žádný syndrom…to je pouze lenost… :-) :-)
    Tak si to kurňa přiznej :-) :-) :-)
    Já jsem občas línej jako prase, přiznám si to a hned se mi líp žije :-)

  2. Dzordzik

    To není lenost, tohle je syndrom nesoustředěnosti. Taky se mi to stává a to se ještě za starého nepovažuju :-) Spíš to ale přičítám dnešní uspěchané době.

  3. thr

    Lenost je o něčem jiném… Tady jde o to, že se člověk nechce flákat, naopak by toho chtěl udělal maximum. A při nesoustředění se se člověk nakonec nahoní a nadře daleko více a problém je, že za jistých okolností to opravdu trochu sklouzává do choroby. Sám jsem v této věci na tom ještě relativně dobře, ale občas to na mě také dopadne a pak nejsem daleko od popisu v postu :-(

  4. PiNa

    Myslím, že ten původní mail byl míněný hodně s nadsázkou, ale i tak se v něm hodně lidí najde ;-) Já osobně to mám podobně jako Tomáš, občas mne to přepadne, občas s tím docela slušně bojuji a vítězím. Nakonec se mi osvědčilo, nedělat velké plány a například před víkendem si napsat jenom pár úkolů, které se dají celkem v pohodě zvládnout a těch se držet. Nenechat se rozptylovat a v neděli večer jsou obvykle hotové a ani ten pocit únavy potom není tak velký.

  5. HonzaS

    Já to měl před maturitou a pravidelně během zkouškového. Akorát místo zahrady a auta si tam dosaď pár předmětů a nějaké domácí povinnosti nech.

    Klíč už zmínil Martin – napsat si to. Co není napsané, to počká. A rozdělit si den je taky užitečný. Udělám to a to, pak * (půjdu běhat, podívám se na seriál, uvařím si oběd), pak udělám další body ze seznamu. Jinak člověk moc času zahodí blbinama

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *