O víkendu jsme pouštěli se Štěpánkou na chalupě draka. Místo ručně a kvalitně postavené „klasiky“, jak by se na dcerku modeláře slušelo, se jí na konci asi 50 metrového lanka ostudně třepotala látková „moderna“ vyrobená někde v Číně za pár centů. Je na čase to změnit a postavit jí draka pořádného.
Nutno dodat, že „moderna“ se netřepotala vůbec špatně a jiskřičky ve Štěpánčiných očích, její soustředěný pohled a ručičky pevně svírající kroužek s koncem lanka byly jasným signálem, že si svého prvního draka náležitě užívá.
Pozoroval jsem ten poletující kus barevné látky a hlavou mi běžely vzpomínky na dětství. Na všechny ty klasické kosočtvercové draky z obchodu, které byly na létání v normálním větru příliš těžké. Na hvězdice a psaníčka ze špejlí s krepovými ocasy, se kterými to bylo o poznání lepší. Úplně nejvíc ale byly nezapomenutelné chvíle prožité s kamarády na louce za sídlištěm. Tam jsme pravidelně několik podzimů po sobě, za velkého zájmu kolemjdoucích, pouštěli až do „nevidím“ speciálního papírového draka. Hravě přelétal konkurenční draky a ve vzduchu se udržel i za velmi slabého větru, kdy se většina ostatních placatila na zemi.
Na jeho jméno jsem si v tu chvíli nevzpomněl, ale hned po návratu z pole jsem se vydal na půdu prohrabat prachem zaváté krabice plné „historických materiálů“ z 80. let minulého století. Netrvalo ani hodinu a našel jsem ji. Útlou papírovou knížku z roku 1971 za 5Kčs z edice „Stavební plány a návody“, kterou napsal pan Vladimír Procházka a jejíž název „Stavíme draky“ nepotřebuje další komentář.
Stačilo ji zběžně prolistovat a hned bylo jasno. Drak se jmenuje malajský a jeho stavba není vůbec náročná. Co si matně pamatuji, bylo pro nás tenkrát největším oříškem sehnání správného balicího papíru na potah (jedna strana lesklá, druhá strana hrubá) a slepení dvou archů k sobě v malém dětském pokojíku. Všechno ostatní již byla „brnkačka“.
Pan Vladimír Procházka ke stavbě malajského draka ve své knížce uvádí: „Jiným zajímavým typem draka je drak malajský. Svislá lišta je 1000mm dlouhá, příčná 1330mm, mají průřez 6 x 6 mm. Obě jsou svázány do kříže podle /obr.č.11/. na koncích příčné lišty udělejte zářezy pro šňůrku, kterou napněte tak, aby se lišta prohnula jako luk, asi 150 mm. Jestli že děláte draka jiných rozměrů, musíte lišty upravovat ve stejném poměru. Potom napněte obrysové režné nitě. Kostru potáhněte na vnější straně silnějším papírem stejným způsobem jako babu. Potahový papír příliš nenapínejte, musí totiž vytvořit tzv. kapsy, které působí příznivě na stabilitu. Podle /obr.č.12/ ještě upevněte váhu.
Drak, jestli že je správně seřízen létá i při slabém větru téměř nad hlavou, za mírného pohupování ze strany na stranu. Létá-li však neklidně, prohněte více nosnou plochu. Při silnějším větru připevněte k draku ocas, ten prodlužujte úměrně se silou větru.“
Nám tenkrát zbývalo už jenom koupit muškařský plechový naviják Tokoz (jiné jednoduše nebyly) s několika stovkami metrů 0.5 silonu, připevnit ho na dřevěný kolík, počkat na ten správný vítr a o dlouhé hodiny perfektní zábavy bylo vystaráno. Draka jsme pouštěli na celou délku silonu a vždy bez ocasu.
Nyní o téměř 30 let později se historie opakuje. Původní naviják jsem našel v krabici na půdě, špejle mám z kutilského krámku v Praze, balicí papír koupím na chalupě v papírnictví, za jeden večer draka postavím a pokud o víkendu foukne, zavzpomínám si na staré dobré časy, kdy nám ke štěstí stačilo tak málo ;-)
V dětství taky taťka postavil malajského draka, jestli jsme tenkrát pomáhali už si nepamatuju, ale létal skvěle, jak ten krabicový tak ten který popisuješ. Létal opravdu skvěle. Ten poslední, největší nám tehdy ulétl když jsem se potřeboval vysmrkat, vyklouzl mi i se špulkou ze šroubováku a i s 500m silonu upaloval směr do pryč. Už jsme ho nikdy nenašli. Pěkná vzpomínka.
Na tento typ draka mám Martine taky samé pěkné vzpomínky. Lítal fakt pěkně. Doufám, že jej Štěpánka pěkně vymaluje a potom se nám s tím pochlubíš. Tak ať Vám k tomu o víkendu fouká ten správnej vítr! Ahoj, Petr.
Díky Petře, na takovéhle malování je Štěpánka ještě malá. Ale tatínek se na lítání těší, holt se skrze děti vracíme do svého vlastního dětství a musím říct, že zatím je to fajn ;-)
Dzordzik: My jsme si na krabicovýho draka netroufli, takže zbyl malajský a nakonec lítal úžasně.
Nebuď měkkej..já už jako malej kluk postavil 2m velkého krabicáka…oni totiž lítaj naprosto nejlíp. A už tenkrát jsem byl trošku ujetej, posvazoval jsem všechny silony co jsem našel a sehnal. V té době se mi o RC ani nezdálo (resp. slintal jsem nad katalogy z DE), a už jsem toho dráčka poslal možná skoro do 1km :-)
Jako tuning jsem po šňůře posílal (něco jako psanička), jen s tím rozdílem, že nahoře západka (psaníčko odhodila) a to pak na padáčku padalo zpět. (nikdy jsem padáčky nenašel… hihi) . Co já se jich navyráběl…:-)
Hihi, ty taky? Pamatuješ na ten svištivej zvuk co dělal silon za pořádného větru a jak ty psaníčka mazala nahoru? Jéje, taky se těším až bude Kubík větší …
…jojo to byly časy :-), do dneška kucí živě pamatuju na tři božský zážitky kolem lítání z útlého dětství….
1. táta postavil velkýho draka škatuli, pouštěli jsme ho na silným větronářským vlasci s ručním duralovým navijákem a když ta krabice začala pořádně táhnout, no měl jsem co dělat abych se udržel na zemi a bál se abych neodletěl s ní…
2. když jsem chodil lítat s tatíkem a vystřeloval vetroně ještě na gumicuku s vlascem, tak jsem po výstřelu a uvolnění padáčku utíkal jak o život s vočima vyvalenýma do nebe, abych ten padáček chytil ještě dřív, než dopadne na zem…no a
3. když jsem sledoval se zacpanýma ušima startování makety se spalovákem, když ještě nebyly startéry a pěkně růčo se to protáčelo a když to pak najednou konečně chytlo byl to pro mě neskutečnej adrenalínek, když při tom rachotu nebylo slyšet ani vlastního slova :-)
Jj, taky mam na tuhle knizku krasny vzpominky, malajsky i oba krabicaky postaveny a kupodivu i letaly :-)
Smutný je, že draky nikdo nestaví. Každý rok objedu několik drakiád v okolí a v posledních letech připadají cca 1-2 draky doma dělaných na 100 draků kupovaných. Takže pak ve vzduchu lítají dělané draky jen moje, které rozpůjčuji i s navijáky. Proto jsem před dvěma lety přestal drakiády pořádat.
Zajímavý je ale trend poslední doby. Na drakiádu přijdou rodiče s dětmi bez draka a chtí draka. A jsou strašně překvapený, že když jdou na pole zalítat si s drakem, tak by měly toho draka taky mít.
Malajského draka znám díky dědovi a létal vždy parádně. Jiného jsme nestavěli a dokázal létat i v malém větru, kdy se ostatní draci nechytali :-)
Vašku, jestli ono to nebude tím, že jednak volného času je čím dál míň/lidi jsou stále lenivější a v dnešní době nějaké to domácí bastlení prostě není IN. Navíc kupovaní draci létají až překvapivě dobře. Soused má malou verzi (rozpětí asi 50cm) totoho draka, koupil ho na trhu za 49Kč! a létá úžasně. Vypustí na plný vlasec, kolík zapíchne do země a na celý den má vystaráno. Jednou ho takhle zapomněli přes noc a vůbec nic se nestalo, ráno visel stále na stejném místě.
Tak proč se trápit sháněním materiálu (třeba takové 150cm špejle jen tak neseženeš – a Vaňouch v Praze už to zabalil), a ještě se s tím minimálně jeden večer lopotit. A obávám se, že lepší už to nebude.
Proč se lopotit?
Protože si pak můžeš říct, zase trošku něco umím. Proto.
Dalibore souhlasím, ale vypadá to, že o tenhle „skill“ už moc velký zájem mezi většinovou populací bohužel není.
Tyjo všichni tady píšou jako staří kmetové :-) vlastně už jsme.
Díky za parádní příspěvek! Jedu koupit špejle a o dlooouhém víkendu postavíme!
Můj zážitek s drakem byl doslova obří, na chalupě jsme s tátou postavili obří psaníčko (tak 1,5 metru) a tahali jsme jím vozík, ve kterém nás táta normálně tahal sám…..no a tyhle šílené pokusy mi zůstaly až dodnes.
No a co se týká kupovaných draků od silnice tak musím říci, JE TO ZÁZRAK! Když si vzpomenu na igelitové hrůzy za nesmyslné peníze z mého dětství, které ve slabém větru nelétaly a v silném se okamžitě rozpadly, tak tyto šité draky naprosto nemají konkurenci! Létají za slabého větru a děti nejsou napoprvé ani trošku zklamané…a o to podle mě jde a jim také :-)
Není nad to si udělat kvůli dětem čas a vyrobit svého vlastního draka. Malajský lítá skvěle, i když je téměř bezvětří – dnes odzkoušeno :-)
Plně souhlasím,že vytvořený drak doma je ůplně něco jiného,než koupený v krámu.Má to své kouzlo a člověka to potěší,že se mu dílo povedlo a co se týká Malajského draka,tak na ten nedám dopustit.Je to ůžasný drak,který mne nikdy nezklamal.Pouštěl jsem ho na velmi velkou vzdálenost,kde už váha silonu zapříčinila,že byl silon prověšen a dotýkal se v dálce země.(nevím 1–1,2 km ..asi )Navíjecí zařízení jsem měl ze staré ruční zpřevodované brusky(jinak by ta délka ani nešla navinout)A při různém nastavení váhy létal buďto do dálky nebo ůplně nad hlavou.V současném čase postupně sháním komponenty na stavbu tří Mal.draků pro vnoučata.Už se těším na první zalétání(možné víc jako oni )
Díky Felixi za parádní vzpomínku.
My jsme tenkrát se spolužáky ze základky nedali víc jak pár stovek metrů. Přesně jak píšeš, kdybychom dali víc, už bychom to zpátky nenamotali (jednou rukou bez pomoci ostatních) a navíc se na ten muškařský naviják víc nevešlo. I tak se ale silon docela prověsil. Pouštění padáčků nahoru po vlasci to naštěstí nevadilo.
Vidím to jako dneska, i když už je to tak dávno.