Návodů na to, jak se úspěšně zbavit škytavky, je doslova plný internet. Co ale dělat v případě, kdy všechny zaručeně fungující postupy a návody selžou? Podělím se s vámi o zaručeně 100% funkční řešení, které během pár desítek vteřin vaši škytavku spolehlivě zastaví.
Škytavka je nepříjemná a nevyzpytatelná mrcha vyvolávaná náhlými stahy bránice, které jsou způsobeny podrážděním bráničního nervu. Někdy k jejímu zahnání stačí vypít sklenici vody, nechat pod jazykem rozpustit kostku cukru, nebo zkoušet polykat se zacpaným nosem. Na moji letošní škytavku ale nic z uvedeného nezabíralo.
Po hodině nepřetržitého škytání navzdory aplikování, do té doby vždy spolehlivě fungujících řešení, jsem se vypravil na internet, připraven vyzkoušet i další více či méně bizarní postupy, které mi Google nabídl v odpovědi na můj dotaz „Jak se zbavit škytavky?“.
Následovala hodina strávená jejich postupným zkoušením. Od celkem pohodového pití sklenice vody v předklonu, přes gurmánské rozpouštění kostky cukru s octem pod jazykem, až po podivínské pití vody s prsty v uších a dýchání do dlaní. S rostoucím zoufalstvím jsem některé z nich vyzkoušel i několikrát za sebou. Výsledek totální zero, nula, nic. Na důkaz toho, že se ta mrcha nechce jen tak vzdát, jsem začal občas mít i „dvojškyty“, které jenom urychlily pozvolna rostoucí bolesti svalů na exponovaných místech.
Věděli jste, že … Světovým rekordmanem v nejdelším nepřetržitém záchvatu škytavky je Charles Osborne, který začal škytat v roce 1922, když mu bylo 28 let, a škytal až do roku 1990 – stěží uvěřitelných 68 let! Podle Guinessovy knihy rekordů během tohoto záchvatu škytl odhadem 430.000.000 krát. Mohlo by se zdát, že mu škytavka zcela zničila život, ale Charles Osborne vychoval osm dětí a úspěšně podnikal. Smutnou ironií osudu je, že po šedesáti osmi letech škytání žil jen několik měsíců poté, co škytat přestal.
Nebavilo mě to. S každým dalším škytnutím se mi stále intenzivněji vracely vybledlé vzpomínky na první chvíle po probuzení z narkózy po operaci slepého střeva v dětství, kdy mi spolubydlící na nemocničním pokoji vyprávěli vtipy a hurónsky se bavili tím, jak se místo upřímného smíchu svíjím bolestí.
Vrátil jsem se tedy na internet pro další várku babských rad a na řadu přišly postupy, které jsem v prvním kole intuitivně vyhodnotil jako absolutně nefunkční. Od pojídání suchého chleba, přes studený zábal za zátylkem až po odvedení pozornosti od škytání a přechod na jiné myšlenky. Zoufalí lidé se holt chytají zoufalých řešení. Mentální poznámka pro příště: „Věř své intuici!“.
Ve víru stupňujícího se zoufalství jsem si vzpomněl na dýchání do dlaní. Na poprvé sice nefungovalo, ale mělo údajně zklidnit bránici zpětným vdechováním oxidu uhličitého. Třeba ho bylo málo, bylo první, co mě napadlo. Zkusil jsem tedy dlaně nahradit igelitovým pytlíkem. Přiložit ho těsně okolo úst, zacpat si nos a pusou zhluboka nadechovat a vydechovat do pytlíku.
Po chvíli se hladina oxidu uhličitého v pytlíku zvýší natolik, že při jeho dalším vdechování se dostaví pocit motající se hlavy a pomalu se začnete dusit. Chce to ale ještě malou chvíli vytrvat a garantuji vám, že v okamžiku, kdy si sundáte pytlík z úst a budete lačně lapat po čerstvém vzduchu, vaše nezastavitelná škytavka bude definitivně patřit minulosti.
Opakovaně vyzkoušeno osobně i na rodinných příslušnících a vždy se 100% úspěchem. Zdá se, že vdechování oxidu uhličitého bránici potažmo brániční nerv opravdu zklidňuje, jenom ho v některých případech musí být holt trochu víc (smajlík).
S tou vodou..
Ať ti někdo dá napít ze sklenice. Druhá osoba drží sklenici a dává ti napít. Mozek neví kolik budeš lokat a tak ti hrdlo rozšíří..
jj, s tou vodou potvrzuju, overeno uspesne mnohokrat – nekdo jiny ti musi dat napit. jednoduche, ucinne.
Tak kromě toho, že jsem se u článku řádnĕ zasmála (pěknĕ napsáno), neb celý den jsme zkoušeli něco obdobného (už se mnou prakticky nemluvil), protože jsem ho nutila zkoušet vše, co jsem našla na netu, jsem pod pohrůžkou smrti (další noc už bych fakt nedala) přišla s pytlíkem…..a MOOOC DĔĶUJI, zabralo to…
Lenka: Díky, úplně ho vidím. Jestli na tom byl stejně jako já, potom to muselo být poctivé nefalšované zoufalství. Jsem rád, že to u něho také zabralo.
Naprosto k ničemu… Málem sem omdlel ale škytám dál.
Stačí se nadechnout na plný pecky, zadržet dech a v té zádrži ještě nosem přicpávat další kyslík. 30 sekund a je po škytavce.