Do Rakovníka za Daliborem jezdím rád. Nejenom, že je to maximálně precizní modelář a kilowattový extrémista, ale je to také prima kamarád, v jehož přítomnosti čas příjemně plyne. A tak když mě před koncem loňského roku poprosil o pár fotek jeho letky Dionů, nemohl jsem odmítnout.
Stačil letmý pohled z okna, aby i modelařinou nedotčenému jedinci bylo jasné, že venku je počasí, při kterém většina z nás nemá na létání ani pomyšlení. Teploměr ukazoval sotva dva stupně nad nulou a bylo zataženo nízkou oblačností. Ale nepršelo, ani nefoukal uragán, tudíž pro Dalibora, který je zastáncem a propagátorem celoročního létání, celkem dobré počasí.
Beru tedy foťák, pár RC dárečků, do kufru házím trup od Velkého Cerese E (kterého mi Dalibor pomůže postavit) a vyrážím do Rakovníka. Svého Ocelota raději nechávám doma. Lipolkám by toto počasí rozhodně nesvědčilo a při představě jak mi mrznou prsty na kniplech … ne děkuji, to si raději večer pustím simulátor.
Každého, kdo by pochyboval o tom, že ve sklepě panelového domu může vzniknout pohodová modelářská dílna, Daliborův koutek ihned přesvědčí o jeho omylu. Chce to pouze jediné, mít tolerantní ženu, která se dokáže vzdát úložného prostoru pro marmelády a jiné domácí nezbytnosti. A tu on má.
Kromě fotografování letky Dionů dojde i na zálet jednoho kousku, kterého Dalibor postavil na klíč Bobrovi z diskusního fóra MojeHobby. Model je kompletně hotový, zbývá pouze vložit PCM přijímač (jeden z dovezených RC dárečků), naprogramovat rádio a můžeme vyrazit na letiště.
Rakovnické letiště je modelářův splněný sen. Vzdáleno necelých 10 minut autem, téměř kompletní zázemí, pohodová partička lidí a volný prostor všude tam, kam až oko dohlédne. O něčem takovém si v Praze můžeme nechat leda tak zdát.
Nejsou ještě ani čtyři hodiny odpoledne, ale světla rychle ubývá. Nezbývá tedy, než rychle sestavit modelky a připravit je spolu s hlavním modelem na fotografování.
Zcela bílý Dion vlevo je určen pro nástřik painbrushem, prostřední kousek na stojánku patří Bobrovi a Dion vpravo je v luxusním provedení: až po okraj napěchovaný uhlíkem s dokonalou povrchovou úpravou. Spokojený Dalibor se svým miláškem komentář nepotřebuje.
Zálet Bobrova Diona je již téměř rutinní záležitostí. Poslední kontrola výchylek, pokyn k odhozu a model osazený Allignem se dere kolmo vzhůru. No dere asi není úplně to správné slovo, svižně stoupá je výstižnější.
Allign nejde srovnávat s Neu motorem a také studené A123 baterie jsou hodně znát. Po pár minutách poletování po obloze a několika rychlých průletech Dalibor bezpečně přistává. Mise splněna, Bobr se může začít těšit.
Ke slovu se dostane i Dion rekordman, který pokořil 50m/s, ale jenom na chvíli, protože zima je už opravdu ukrutná. Balíme a já za chvíli s pocitem příjemně stráveného prosincového odpoledne vyrážím zpátky do Prahy.
