O víkendu jsem zůstal v Praze. O víkendu se také konal v Poříčí poslední závod Zimní ligy RCVN 2017/18. Náhoda? Nemyslím si (smajlík). Vzal jsem tedy Nikona a vyrazil poprvé se Štěpánkou na výlet do Poříčí. Ukázat jí velké modely větroňů a cvaknout pár fotek se staronovým teleobjektivem.
Poučen nedávným nezdarem u vyhlídkového valu na Ruzyni, kdy mě půl hodiny čekání na přílet Airbusu A380 stálo horkou čokoládu a cookies z místního stánku asi za sto korun, protože jinak hrozilo, že: „Tatínku jdeme domů, mě je strašná zima a nebaví mě to tady!“, jsem s sebou vzal tablet pro případ, že by se situace opakovala i v Poříčí, kde ale žádný stánek s úplatky v dohledu není.
Jirka Rajšner hází…
Do Pořící jsme dorazili před jedenáctou. Oproti předchozím návštěvám bylo potřeba po příjezdové cestě na letiště jet výrazně pomaleji. Pokud to takhle půjde dál, za pár let se na letiště dostanou jenom majitelé off-roadů nebo pěší. Závody již byly v plném proudu. Účast poněkud slabší, ale na vině mohlo být přeložení termínu z minulého týdne z důvodu špatného počasí.
Štěpánka se ze začátku trochu styděla, ale bylo vidět, že jí velké větroně na rozdíl od dopraváků na Ruzyni baví. Na tablet sice také došlo, ale většinu času pobíhala po letišti a pozorovala závodní hemžení. Dokonce se chtěla vyfotografovat s údajně nejkrásnějším letadýlkem. Proč nejkrásnějším? Protože bylo růžové. Ach ta děvčata (smajlík).
Martin Rajšner jde na přistání
Byla to moje již třetí fotografická návštěva louky za Poříčím. Na rozdíl od předchozích dvou (fotogalerie 2013, fotogalerie 2015) tentokrát počasí focení moc nepřálo. Předpověď sice vypadala slibně, ale v reálu už to tak dobré nebylo. Dopoledne sice trochu svítilo sluníčka a bylo téměř bezvětří, ale později přišla oblačnost, ochladilo se a místy začalo i foukat. Na létání téměř ideál, na focení už tolik ne.
Jednotlivá soutěžní kola probíhala v naprosto pohodovém tempu. Jediným zpestřením bylo přístání Petra Hulíka „za horizontem“. Což byla chvíle, kdy Roman Vojtěch vytáhl svou hračku DJI Spark a vypravil se mrknout, jak Petrovo pátrání dopadlo. Musím se přiznat. DJI Spark mě nadchnul. Můj první dron bude DJI Spark. Konec zpovědi.
Počkali jsme si ještě na výborné klobásky a poté už vyrazili zpět do Prahy. Cestou v autě mě Štěpánka začala zpovídat, kolik stojí takové letadlo, jak přesně se řídí, jestli se dá vyrobit celé růžové (to bylo samozřejmě to nejdůležitější) a zda jí na chalupě půjčím svoje letadýlka, aby si řízení mohla sama vyzkoušet. Něco mi říká, že co nevidět nainstalujeme AeroFly RC7 a na léto pořídíme sadu pro úplné začátečníky z Akce 1000.
Kliknutím na obrázek zobrazíte všech 59 fotografií
Fotografie jsou pro webovou prezentaci zmenšené na rozlišení 1500 x 1000 pixelů. Pokud byste některé z nich chtěli v původním rozlišení, napište mi a nezapomeňte uvést číslo fotografie z jejího popisku.
Seznam všech fotogalerií na PiNa.cz