S odstupem necelých dvou týdnů je zde druhý díl seriálu o létání v Alpách od Jirky Michálka, ve kterém se společně vypravíme do vyhlášené větroňářské lokality v italských Dolomitech, známé pod jmény Seiser Alm, nebo také Schlern. A stejně jako minule to bude stát za to.
Seiser Alm
Tento díl povídání o létání v Alpách bude o vyhlášené větroňářské lokalitě v italských Dolomitech, známé pod jmény Seiser Alm, nebo také Schlern. Ti, kdo mají na svém PC nainstalován simulátor Aerofly Pro DeLuxe, si mohou létání zde vyzkoušet, tato scenérie je k dispozici dokonce ze dvou různých startovišť. Nastavte si vítr proti svahu něco kolem 8 m/s, termiku 5 m/s a můžete si udělat alespoň trochu představu o tom, jak to zde létá. Mohu vás ale ubezpečit, že realita je ještě mnohem lepší, pokud budete mít štěstí a udělá se to pravé počasí.
Cíl naší cesty je lehce dostupný, po dálnici se dá dojet skoro až na místo. Vzdálenost z Prahy je cca 620 km, jedeme přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Innsbruck, z dálnice sjedeme ještě před Bolzanem v Klausenu (Chiussa) a pokračujeme asi 15 km na Kastelruth. Ubytování doporučuji v některém z mnoha soukromých apartmánů, ceny jsou nižší, než například v Chorvatsku a kvalita ubytování je nesrovnatelná. Mnoho informací o oblasti a přehled možností ubytování je k dispozici na www.seiseralm.it.
Jako v celých Dolomitech, je potřeba si ubytování dohodnout s předstihem, je tam plno v zimě i v létě. Možnosti ubytování přímo nahoře v Seiser Almu jsou omezené víceméně jen na hotely a penziony. Většina turistů a v zimě lyžařů je ubytována dole v Kastelruthu, Seisu a okolních vesničkách. Polohu ubytování doporučuji volit podle toho, jakým způsobem se hodláte dopravovat na místo létání.
Máte na výběr ze dvou možností, a to buďto jezdit nahoru kabinkovou lanovkou z městečka Seis am Schlern, nebo autem po horské silnici až přímo na parkoviště pod kopec, kde se létá. Samozřejmě auto má velkou výhodu, silnice je bezplatná, ale problém je ten, že osobní auta mohou nahoru pouze do 9 hodin. Po deváté hodině je spuštěna závora a nahoru pouštějí jen autobusy místních linek, které jsou takovou místní MHD.
Seiser Alm je obrovská alpská louka na náhorní plošině (údajně největší ve střední Evropě), která je obehnaná mohutným skalnatým útvarem ve tvaru podkovy. Louka není žádná placka, je to lyžařské středisko. Dominanta celé oblasti je špičatá skála Schlern. Místo, které nás zajímá, leží přes hlubokou rokli přímo naproti Schlernu a jmenuje se Spitzbuhl. Na vrcholek tohoto kopce můžete vyjet sedačkovou lanovkou z parkoviště, jezdí i v létě, nebo vyjít pěšky.
Hned první den našeho pobytu jsme zde se synem zažili cosi jako plachtařskou nirvánu. Šli jsme se seznámit s terénem a nesli sebou pouze Ocelota na „osahání vzduchu“. Už z parkoviště jsme slyšeli nepřetržitý ostrý svist větroňů. Náš tep se při úprku na kopec nebezpečně zrychloval a věřte mi, nebylo to jenom kvůli nadmořské výšce. Protože už bylo pozdní odpoledne a místní modeláři už to začínali balit, neváhali jsme, sestavili éro a šup s ním do vzduchu. To, co následovalo, si nevyzkoušíte na žádném simulátoru.
Můj syn, jehož nejoblíbenější manévr s Ocelotem je průlet před nosem po 100metrovém kolmém sestupu, dostal za úkol létat v horizontu, chtěl jsem natočit nějaké video s horami v pozadí. Kdyby byl přítomný nějaký doktor, asi by si myslel, že máme problémy s vyprazdňováním, protože jsem na něj neustále křičel „Tlač, tlač, tlač “. Jeho odpovědi byly zase jen „Nemůžu, nejde to“. Měl zkrátka velký problém udržet se ve výši očí, Ocelot byl mohutnou silou unášen vzhůru. Abyste letadlo udrželi za takovýchto podmínek ve vodorovném letu, musíte permanentně tlačit. Co to udělá s rychlostí takto natlačených modelů, si asi dovedete představit. Vypadá to jako ve zrychleném filmu, všechny modely mají díky rychlosti přebytek energie, takže každý si může do sytosti vyzkoušet akrobatické prvky, o kterých možná dříve neměl ani tušení, že se dají s větroněm udělat. Najednou zjistíte, že jste vlastně vynikající pilot (stejně jako všichni kolem), že motor je v letadle potřebný pouze jako závaží a že jedno rádio pro dva piloty opravdu nestačí.
Kdo někdy byl v Dolomitech, ví, že se jedná asi o nejkrásnější část celých Alp. Možnosti turistiky v létě a lyžování v zimě jsou zde velmi široké. I když budete mít tu smůlu, že počasí nebude zrovna na létání, rozhodně nebudete tohoto výletu litovat. Celá louka je protkána turistickými cestami, v nižších partiích tráva místy připomíná golfové hřiště, nahoře ale začínají kameny a skály. Klasická termika se tady asi dá létat všude, vhodných startovišť a přepychových míst na přistání je zde nepřeberně. Pokud ale nelétáte s 2.4 GHz, nebylo by asi vhodné létat jinde, než na Spitzbuhlu. Doporučuji také výlet do nedalekého Bolzana, je to krásné město s vyhlášenými trhy.
Za zmínku stojí i zkušenost s místními modeláři. Hned první den se s námi dali do řeči a v rámci našich vzájemných jazykových schopností se nám snažili pomoci a poradit s místními zvyklostmi. Vysvětlili nám, že ráno nemá cenu na kopec chodit, že tady se létá především termika, ať se jdeme dopoledne projít a ukázali, kde je tabule, na kterou se zapíšete k číslu svého kanálu. Tato cedulka je každý den nová. Ty správné podmínky začínají po 12 hodině. Snažili se mi i vysvětlit místní meteorologické zákonitosti, jak poznat dopředu, kdy „to tam bude“.
Jednoho dne jsem zaznamenal na parkovišti pod Spitzbuhlem více modelářů než obvykle. Kolegové z Německa, Rakouska a domácí vykládali své velké modely a asi již dopředu věděli, že dnes „to zase přijde“. Kolem poledne jsme po krátkém výletu dorazili na místo startu, louka byla už plná sestavených modelů a posedávajících kolegů i s rodinami. Ve vzduchu bylo pár elektrifikovaných větroňů, bylo to takové polétání, jaké známe z domu, někde to nosilo, někde ne. Majitelé velkých modelů větroňů v klidu posedávali a pozorovali cvrkot.
Rokle pod místem startu je obrovská díra, s prudkým zalesněným svahem asi 60 stupňů příkrým. Pokud se tady ve vzduchu s někým srazíte, nebo spadnete do lesa z jiných příčin, myslím, že hledání modelu, by byla jen ztráta času. V případě, že to opravdu přestane nosit, se dá velkým obloukem přistát na sjezdovce po pravé ruce od místa startu.
Nechtěl jsem riskovat, protože se mi podmínky nezdály moc dobré a hodil jsem tam elektrifikovaného Iona. Po asi půlhodině poletování jsem najednou zpozoroval, že nemusím termiku už moc hledat, komíny se začínaly spojovat. Chvíli nato už jsem lítal s natlačeným Ionem a zaregistroval zvýšenou aktivitu za sebou. „Massívo thermiko“ slyšel jsem volat místní. Kolegové natáhli gumicuk a fííí, 5ti metrový Pilatus 4B už byl ve vzduchu. Také padáčkáři a rogallisté rozbalili své nářadíčko a vrhali se do díry, za chvíli ale zmizeli ve stratosféře. Po chvíli bylo ve vzduchu docela husto.
Šel jsem vyměnit model, protože motor už opravdu nebyl potřeba a chvíli po startu přišel mladý modelář možná 25 roků, představil se jako Mathias a jestli nejsem ten na 90. kanále, že má stejný kanál. Říkal jsem si sakra, tak dnes už si moc nezalétám. Hoch byl ale stejně jako všichni ostatní velmi přátelský, když zjistil, odkud jsem, řekl ať lítám, jak dlouho chci, on že je místní a může lítat jindy!!! Když došlo na přistání, radil mi ještě, kudy letět a kam, aby to tak moc nenosilo, je tam problém vůbec éro dostat na zem. Pak šel do vzduchu on, předvedl ukázkový start 5,5 metrového Discuse z ruky.
Viděli jsme tam i několik nepodařených startů z ruky nového velkého nezalétaného modelu, ale nikdo nikomu nenadával, naopak pilot utěšoval vrhače, ať si z toho nic nedělá a zkusí to ještě.
Toto místo je ideální pro rodinnou dovolenou. Kdo nechce koukat na letadla, může chodit po horách po nenáročných chodnících, dole pod Schlernem jsou také jezírka, kde se v létě dá koupat, co víc si přát.
Souřadnice místa startu na Spitzbuhlu:
46° 31’44,91“ S, 11° 35’57,27“ V
Místo startu pro instalaci do Google Earth.
Příště: Neukirchen am Grossvenediger
Jirka Michálek
Související odkazy:
Video: Svahování s maketovými větroni v Lofotech
Video: Nový světový rekord v DýSingu 571,2km/h
Video: TOOL F3B – Dynamic Soaring na Rané
Video: VOLCANO od Valenta Model v Alpách
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách I.
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách III.
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách IV
Video: F3F NYX na Rané
Video: Torrey Pines – plachtařský ráj
Video: Banánová extáze ve Wöllaner Nocku
Video: 4m Fox On The Run
Video: F3F Sting na svahu The Crest
Video: F3F NYX v Alpách v průsmyku Passo Pordoi
Video: FOKA 4 v Alpách v průsmyku Passo Pordoi
Díky za článek a hlavně za fotky. Už zbývá jenom rodinu přesvědčit že příští dovolená bude v Alpách a letadlo pojede s náma ;-)
„Už zbývá jenom rodinu přesvědčit že příští dovolená bude v Alpách a letadlo pojede s náma“.To je asi to nejsložitější!!!
Jinak,je potřeba vyřídit nějaké povolení pro takové lítání?
Boban
Žádné povolení není potřeba, je třeba pouze dodržovat zákony dané země (tzn. používat povolené frekvence) a létat na místech obvyklých, což tato rozhodně jsou.
Super články, nevyžaduje to žádný komentáře, lze jen poděkovat. Docela budu o podobném výletě na příští rok uvažovat…
Vypada to jako raj !
Jen drobny dotaz k tem kanalum. Jedna se o 90kan na 40MHz (40.965) ?
Podle informaci co jsem nasel je v Itaii na 40MHz povoleno jen 50-85 a v Rakousku dokonce jen 50-54. Zajima me to protoze taky litam na 90kan.