Je to již delší dobu, co mi pravidelný přispěvatel Jirka Michálek zaslal následující článek se žádostí o uveřejnění. Bohužel jeho email zapadl do spamu, a tak se k jeho zveřejnění dostávám až nyní. Jirkovi se v létě podařilo překonat jeho maximální dosaženou výšku při létání v termice s modelem Volcano a to o celých 70 metrů.
Je tomu až na den přesně 2 roky, kdy se mi podařilo s modelem dosáhnout výšky 1356 m. O tomto neplánovaném rekordu byl článek zde. Jelikož nejsem nijak zaměřen na lety ve výšce, ani na lámání nějakých rekordů, domníval jsem se, že tuto výšku již nikdy nedosáhnu. Potvrzovaly mi to i lety během minulé sezony, kdy jsem se horko těžko dostal několikrát do výšky pouze těsně pod 1000 m. Při včerejším létání se ale potvrdilo známé přísloví „nikdy neříkej nikdy“. Již od ranních hodin jsem pokukoval po naskakujících kumulech na obloze kam jen oko dohlédlo. Krátce po poledni jsem neodolal a začal nabíjet baterky, kolem 15 hodiny jsem již byl připravený na start na letišti. Létám již třetí sezonu s modelem Volcano, rozpětí 3,70 m, váha modelu je 4,7 kg s bateriemi LiFe 6S2P. Více o tomto modelu a jeho motorizaci je na webu Electro-Teamu. S modelem jsem stále velmi spokojený pro jeho univerzálnost, umí jak termiku, tak akrobacii a hlavně ve vzduchu vypadá jako větroň a ne pouze jako násada od koštěte s křídly. Tyto ryze účelové větroně v žádném případě nezatracuji, sám s nimi také létám, ale pohled na ně není nic moc.
Předesílám, že jsem startoval pouze s úmyslem si polétat v termice, žádné výškové lety jsem neplánoval. Pokud už před letem něco plánuji, tak maximálně pilování nějakých obratů a také techniku přistání, kde mám stále co zlepšovat. Po odhodu modelu jsem během pár vteřin vystoupal díky výtečné motorizaci do 300 m. Tuto výšku jsem ale velmi rychle vyklesal, protože jsem model měl vytrimovaný ještě z nedávného létání v Alpách, kde díky vynikajícím podmínkám létám trvale v režimu potlačeno. Během dalších 2-3 nastoupání jsem tedy model vytrimoval na aktuální podmínky a začal se bavit poletováním v termice. Předesílám, že tento den byly zcela optimální podmínky, termika byla všude okolo a byla výborná dohlednost. Při čtvrtém nastoupání jsem motor vypínal ve 147 m a začal točit. Používám vario SKY ASSISTENT od firmy Pitlab. Ve výšce 0 – 500 m toto vario samozřejmě nepotřebuji, protože klesání či stoupání modelu je vidět lépe a hlavně dříve, než se to dozvíte ze signálu z varia. Nad tyto výšky už ale začíná být vario výbornou pomůckou, která vám potvrzuje, co se děje s modelem. Jelikož toto vario toho umí mnohem víc, než naprostá vetšina jiných výrobků na trhu, troufám si říct, že je nejlepší, jaké znám. Jednak (a toto považuji za dost důležité) se dá u tohoto varia snad jako u jediného na světě nastavit tón a frekvence pípání. Opravdu nemohu vystát zvuky některých (rozuměj všech jiných) varií, které se zařezávají do mozku jako dřevorubecká pila a dříve či později vás přivedou k šílenství. U SkyAssistentu si lze nastavit velmi příjemný průběh tónu, hodně podobný tomu, co je slyšet u padáčkářů. Dále mě vario informuje o napětí přijímačových baterií. Jelikož zatím nehodlám přecházet na 2,4 GHz, je to pro mne důležité. Dále mne SkyAssistant informuje o případných výpadcích signálu, což je při podobných kouscích, jako je tento přímo životně důležité. A mnoho dalších funkcí a vychytávek. Ale to jsem odbočil.
Od čtvrtého nastoupání v 16 minutě letu jsem letěl pouze v termice, bez použití motoru. Soustředil jsem se na zlepšování techniky ustřeďování, protože co je vám platné, když půl kruhu máte stoupání 2m/s, když druhou půlku kruhu máte -2m/s. Výsledek je, že stejně pomalu jdete k zemi. Takže jsem se různě plácal, poletoval zleva doprava a užíval si s poletujícími dravci. Někde kolem 37 minuty jsem chytil pěkný stoupáček a vytočil ho do 1200 m. Byl jsem dost daleko, tak jsem nasadil vývrtku a vyklesal do 600 m a přiblížil se blíže k sobě. Pořád jsem ale byl v silném stoupání a model jel nahoru jak po másle. Někdy v té chvíli mě napadlo, že bych mohl zkusit zopakovat svůj 2 roky starý osobní rekord 1356 m. Nevím opravdu, jestli je to pouze můj osobák, nebo okresní, nebo jaký rekord, nikdy jsem po tom nepátral. Točil jsem tedy dál a s chutí poslouchal každých 50 m hlášení o dosáhnuté výšce. Model nebyl přímo nade mnou, ale šikmo nějakých 60 st. Ve výšce 1000 mne znepokojilo, že vario hlásí „výška 0 m“, hned další hlášení ale bylo v pořádku. Když jsem byl ve 1300 m, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit jet ještě výš a překonat svůj osobák. S přibývající výškou se rychlost stoupání stále zvyšovala. Kolem 1350 m jsem začal mít problémy s viditelností modelu. Byl jsem zcela klidný a velmi koncentrovaný. Snažil jsem se co nejméně mrkat a soustředil jsem se na to, že ani na setinu vteřiny nesmím sundat oči z modelu. Točil jsem pod velkým mrakem a pečlivě jsem si hlídal, abych nevylétl z pod siluety mraku, protože bych model už nikdy neviděl. I v těch 1400 m jsem stále ještě dobře kontroloval směr letu a podle velikosti siluety kontroloval dokonce i náklon, protože Volcano samo náklon nedrží a musí se neustále hlídat. Už se mi ale stávalo, že jsem třeba 3 vteřiny model neviděl. Rozhodl jsem se jít do 1500. Hlášení 1450 m mě utvrdilo o reálnosti tohoto cíle, protože hlášení 1500 m následovalo pouze pár vteřin po něm. Byl jsem tedy v 1500 m !!!
Ihned po tomto hlášení jsem model uvedl do vývrtky. Vždycky mne pobaví, když na různých internetových diskuzích čtu rady zasvěcených, jak správně a bezpečně opouštět stoupák. Je třeba si uvědomit, že pokud model ve velké výšce uvedete např. do prudkého klesání, model výrazně změní svou siluetu (zmenší se viditelné obrysy) a je velmi vysoká pravděpodobnost, že se ztratí z očí. Protože ale někam letí, (proboha kde je ?) může vylétnout někde úplně jinde, než jste čekali a nemusíte si toho vůbec všimnout. Navíc pokud model není patřičně pevný, může se po přitažení rozsypat ve vzduchu. To samé platí pro režimy sestupu na butterfly, nebo na brzdících klapkách. Pokud to váš model a vy umíte, pak jediná bezpečná alternativa je uvést model do vývrtky. (Pro neznalé – trvale přitažená výškovka, trvale vychýlená směrovka a v mém případě ještě i plná křidélka) Model v tomto režimu není nijak přetěžován, jeho rychlost klesání je stálá, klesá kolmo dolů a HLAVNĚ křídla hází pravidelně každou otočku odlesk od slunce. Prostě je to opravdu tak, i když jsem model mezi jednotlivými otočkami ve vývrtce vůbec neviděl, pravidelně každou otočku mi zábleskem dával znamení o své poloze. Z přiloženého záznamu je vidět, že ve vývrtce jsem model držel přes 30 vteřin s ustáleným klesáním kolem -13m/s. Z napětí baterie je vidět, že během vývrtky nijak nepokleslo a serva tedy nejsou odporem vzduchu ani při plných výchylkách nijak extrémně namáhána. Během těchto 30 vteřin ve vývrtce jsem vyklesal do 850 m. Protože jsem ale nebyl nad sebou a model byl dost daleko, zastavil jsem vývrtku a snažil se přiblížit k sobě. V této chvíli jsem začal mít trochu problémy, protože model letěl místo ke mně ode mě a byl pořád ještě dost vysoko a daleko na to, abych to dobře viděl ! Naštěstí jsem to ale během pár vteřin zjistil a po chvíli laborování s tou tečkou v dálce nasadil ten správný směr. V této chvíli jsem si již mohl dovolit nasadit na „vítězný průlet“ s několika lopingy o skoro 200 m průměru a začalo mi docházet, co jsem právě absolvoval. Měl jsem obrovskou radost s překonaného osobáku, 1500 m mne dostatečně nabudilo a příliv adrenalinu mě pěkně pročistil stárnoucí žíly. Sedal jsem po necelé hodině letu. Krátce po přistání jsem plný dojmů obvolal kamarády a pochlubil se jim dosaženou výškou 1500 m.
Po cestě domů jsem přemýšlel o tom hlášení „výška 0m“ které jsem zaslech v 1000 m a říkal si, jak se to asi na záznamu projeví. Plný nedočkavosti jsem záznam letu stáhnul do počítače a dostavilo se zklamání. Log letu ukazuje výšku „pouze“ 1426,5 m. V záznamu letu je vidět několik zlomových poklesů výšky (samozřejmě nereálných pro skutečný let) Druhý den jsem záznam konzultoval s Daliborem z electro-teamu, který vlastní to samé vario. Díky jeho nasazení v modelech s extrémními výkony Dalibor už věděl, o co jde. Vario totiž ve chvíli, kdy podává zvukové hlášení používá interní paměť, kde jsou uloženy předehrané fráze, bohužel v té chvíli ale nezapisuje průběh letu. Tím se vysvětluje, proč v mém záznamu výška 1500 m není. Čekal jsem totiž opravdu jen na toto hlášení a ihned po jeho vyslechnutí jsem model uvedl do vývrtky. Není to pro mne žádné zklamání, opakuji, že se nesnažím o vytvoření žádného rekordu a nepotřebuji proto nikomu nic dokládat ani dokazovat. Sám vím nejlépe, jestli jsem tam byl, nebo ne. Samozřejmě záznam z varia by byl plnohodnotnější, už jen proto, že výrobce sám si vede databázi dosažených výšek.
Domnívám se, že toto byl můj poslední pokus o let v takovéto výšce, alespoň s modelem takto velkým (malým). Je mi jasné, že jsem měl optimální podmínky, trochu toho štěstí a nechci více dráždit hada bosou nohou.
Praha 27.7.2010
LETU ZDAR !!!
Související odkazy:
Létání v termice – 1356m
Video: Svahování s maketovými větroni v Lofotech
Video: Nový světový rekord v DýSingu 571,2km/h
Video: TOOL F3B – Dynamic Soaring na Rané
Video: VOLCANO od Valenta Model v Alpách
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách I.
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách II.
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách III.
S větroněm do ciziny, aneb kde se létá v Alpách IV
Video: F3F NYX na Rané
Video: Banánová extáze ve Wöllaner Nocku
Video: 4m Fox On The Run
Video: F3F Sting na svahu The Crest
Video: F3F NYX v Alpách v průsmyku Passo Pordoi
Video: FOKA 4 v Alpách v průsmyku Passo Pordoi